Kolektivizačním rozoráním mezí a spojením dvacetiarových políček a desetiarových luk do velkých honů byly poprvé zpochybněny tisícileté zkušenosti (různé-podle oblastí) starých zemědělců. Klasický způsob obdělání půdy (orba) sice zůstal, ale byl přizpůsoben nejúrodnějším oblastem, zmechanizován, doplněn o intenzivní chemizaci. Orná půda byla dokonce rozšířena, zorána byla většina luk, pastvin, mezí, alejí, polních cest, remízků, lesíků atd.
Po listopadu 1989 bylo sice potomkům bývalých hospodářů formálně nabídnuto převzetí původních pozemků, ale většina z jednoho milionu zemědělských závodů z roku 1938 obnovena nebyla. Zájem byl nejdříve velký, když však za laxního přehlížení vlády odmítli stále mocní kolchozní bosové vydávat pozemky a ukradený zemědělský majetek, brzy zájem o soukromé hospodaření upadl, klesl asi na bývalých 50.000 vlastníků pozemků.
Nakonec administrativní a jiné překážky, které restituentům nastavila jak horda obdivovatelů výdobytků socializmu, tak horda Klausových privatizátorů, překonalo jen asi skutečných 5.000 zemědělců. Restituci majetku hospodářských, mlékárenských, strojních a jiných družstev, bez nichž je hospodaření malozemědělců sebevraždou, jmenovitě zabránil Václav Klaus. Osmdesát procent zemědělské půdy je nadále užíváno privatizovanou a transformovanou postsocialistickou zemědělskou velkovýrobou, jež si zanechala rozměry a odběratelské a dodavatelské vztahy, jaké jí dala kolektivizace. Tak jako za socializmu proudí do této bezedné díry nadále ohromné subvence.
Změnilo se však využití půdy, došlo k opačnému extrému, místo budovatelského zúrodňování půdy (meliorace a rekultivace), přišlo zatravnění ohromných ploch, nejvíce v horských i podhorských oblastech. Především však zanikla vesnická soběstačnost ve výrobě potravin a původní samozásobitelská funkce venkova, venkovské obyvatelstvo je nyní zcela závislé na městských obchodech a na potravinách z jiných oblastí a z jiných zemí.(František Novotný)
Žádné komentáře:
Okomentovat