"Ani podvádět dneska už lidi neumějí," ozval se od sousedního stolu starý pražský automechanik. Bylo to někdy počátkem sedmdesátých let, sedělo nás asi pět v malé vesnické hospůdce a diskutovali jsme o tamním krámku, kde Jednota při inventuře našla prodavačce pár korun manka, a krám uzavřela.
Starý muž se dal do vyprávění:
"Ve třicátých letech dvacátého století se v sobotu pracovalo celý den. Poslední typ nejdražšího vozu zn. XY jsme měli od rána připravený k prodeji. Pan šéf pobíhal sem tam, nervosní jako pes, netrpělivě sledoval hodiny, blížil se konec pracovní doby, a zákazník pořád nepřicházel. Tak atraktivní obchod se sice uskutečnil jednou za rok, přesto se mu v práci zůstat do noci nechtělo.
Několik minut před koncem pracovní doby se objevil vysoký elegantní pán a omlouval se za zdržení. Měl prý složité obchodní jednání a nyní spěchá do Brna, kde má sjednaný velký obchod, kde však musí být do půlnoci, kupec na něho déle čekat nebude. Proto si objednal vůz od firmy XY, který považuje za nejlepší a nejspolehlivější na československém trhu.
Platba podle objednávky měla být šekem. Zatímco jsme zákazníka s vozem seznamovali, pan šéf telefonoval do banky, jestli je šek krytý. Tam byl jen hlídač, v bance se už nepracovalo. To byl průšvih, a zákazník spěchal. Telefonát do obchodní centrály automobilky XY. "Náš zákazník, náš pán! Nechat odjet, ale sledovat, nespustit z očí, během několik minut si ho převezme detektiv, který za ním pojede až do Brna! " zněl příkaz.
Vyjeli jsme se dvěma vozy za ním. Nemuseli jsme jet až do Brna, protože zákazník objel blok domů a zajel do vrat jiné garáže, která měla nepřetržitý provoz. Za pár minut garáž opustil pěšky a chystal se nasednout do jiného vozu, zaparkovaného na ulici. Ovšem neodjel, protože jsme ho zadrželi a zavolali policii. Když policisté zjistili, že nové auto prodal za poloviční částku - v hotovosti, než vystavil šek, milého elegantního zákazníka si odvezli a strčili za katr (mříže).
V pondělí, když se v bance začalo pracovat, policie zjistila, že se jednalo o správný šek, který byl krytý. Podezřelý zákazník byl tedy propuštěn na svobodu. Další část příběhu se odehrávala u soudu, protože dotyčný pán vymáhal na firmě XY jeden a půl milionu korun, což za první republiky byly velké peníze, jako náhradu ztráty, kterou utrpěl tím, že v příslušný den do půlnoci nemohl být v Brně, protože seděl ve vězení. A soud zjistil, že na žalobce v uvedenou sobotu skutečně v Brně obchodní partneři do půlnoci čekali. Když se neozval, uskutečnili obchod s jiným partnerem. Firma XY musela náhradu škody zaplatit."
V době, kdy pražský autobusák tento příběh vyprávěl, těžko mohl někdo předvídat, že za třicet let budou prvorepublikové podvody - hlavně jejich hodnota - k smíchu, snad jen Harry Jelínek, který prodal Karlštejn, by se dnes prosadil.(M.Veselý,17.5.2009)
Starý muž se dal do vyprávění:"Ve třicátých letech dvacátého století se v sobotu pracovalo celý den. Poslední typ nejdražšího vozu zn. XY jsme měli od rána připravený k prodeji. Pan šéf pobíhal sem tam, nervosní jako pes, netrpělivě sledoval hodiny, blížil se konec pracovní doby, a zákazník pořád nepřicházel. Tak atraktivní obchod se sice uskutečnil jednou za rok, přesto se mu v práci zůstat do noci nechtělo.
Několik minut před koncem pracovní doby se objevil vysoký elegantní pán a omlouval se za zdržení. Měl prý složité obchodní jednání a nyní spěchá do Brna, kde má sjednaný velký obchod, kde však musí být do půlnoci, kupec na něho déle čekat nebude. Proto si objednal vůz od firmy XY, který považuje za nejlepší a nejspolehlivější na československém trhu.
Platba podle objednávky měla být šekem. Zatímco jsme zákazníka s vozem seznamovali, pan šéf telefonoval do banky, jestli je šek krytý. Tam byl jen hlídač, v bance se už nepracovalo. To byl průšvih, a zákazník spěchal. Telefonát do obchodní centrály automobilky XY. "Náš zákazník, náš pán! Nechat odjet, ale sledovat, nespustit z očí, během několik minut si ho převezme detektiv, který za ním pojede až do Brna! " zněl příkaz.
Vyjeli jsme se dvěma vozy za ním. Nemuseli jsme jet až do Brna, protože zákazník objel blok domů a zajel do vrat jiné garáže, která měla nepřetržitý provoz. Za pár minut garáž opustil pěšky a chystal se nasednout do jiného vozu, zaparkovaného na ulici. Ovšem neodjel, protože jsme ho zadrželi a zavolali policii. Když policisté zjistili, že nové auto prodal za poloviční částku - v hotovosti, než vystavil šek, milého elegantního zákazníka si odvezli a strčili za katr (mříže).
V pondělí, když se v bance začalo pracovat, policie zjistila, že se jednalo o správný šek, který byl krytý. Podezřelý zákazník byl tedy propuštěn na svobodu. Další část příběhu se odehrávala u soudu, protože dotyčný pán vymáhal na firmě XY jeden a půl milionu korun, což za první republiky byly velké peníze, jako náhradu ztráty, kterou utrpěl tím, že v příslušný den do půlnoci nemohl být v Brně, protože seděl ve vězení. A soud zjistil, že na žalobce v uvedenou sobotu skutečně v Brně obchodní partneři do půlnoci čekali. Když se neozval, uskutečnili obchod s jiným partnerem. Firma XY musela náhradu škody zaplatit."
V době, kdy pražský autobusák tento příběh vyprávěl, těžko mohl někdo předvídat, že za třicet let budou prvorepublikové podvody - hlavně jejich hodnota - k smíchu, snad jen Harry Jelínek, který prodal Karlštejn, by se dnes prosadil.(M.Veselý,17.5.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat