Tomáš Garrigue Masaryk 1850 - 1937

Když v roce 1910 oslavoval Tomáš Garrigue Masaryk šedesáté narozeniny, dostal mnoho blahopřání k šťastně uzavřenému životnímu dílu. Patrně nikdo z jeho přátel netušil, jak se mýlí, jak dlouhá a slavná budoucnost je ještě před oslavencem.

První krok na českou půdu v Horním Dvořišti 20. prosince 1918 znamenal velký obrat v Masarykově životě - svobodný a otevřený filozof se musel změnit na přizpůsobivého politika, který musel zapřít i některé pasáže z toho, po čem volal před tím, než se z emigrace vrátil do Prahy (např. soužití československých národů podle švýcarského modelu).

Změnou názoru na postavení českých Němců v Československu se ovšem ze strany české většiny upevnila Masarykova politická pozice. Prakticky ze dne na den se změnil vztah převážné části české veřejnosti k Masarykovi; z nejnenáviděnějšího odpůrce čecháčkovství se stal nejmilovanější příslušník českého národa.

Masaryk se od mládí považoval za Čecha, ale…
Tomáš Masaryk se narodil v roce 1850. Jeho otec byl Slovák, matka sice měla hanácký původ, ale narodila se v německém prostředí jihomoravských Hustopečí, kde vychodila německou školu. Masarykovo dětství rozhodně nebylo národnostně vyhraněné. Základní školní vzdělání nabyl v německých školách. Na universitě ve Vídni, kde habilitoval v roce 1879, si oblíbil především angličtinu - měl ohromnou úctu k anglo-americké kultuře. Studoval i francouzskou a ruskou filozofii.

Když v roce 1882 přišel jako profesor do Prahy, bylo to pro něho neznámé město, čeština mu dělala problémy a pražská intektuálská společnost jej přijímala jako cizince. Přispěla k tomu i jeho americká manželka, s níž se seznámil v Lipsku, a druhé jméno Garrigue, které od ní přijal.

Poprvé Masaryk rozbouřil české politické vody v roce 1886, když zpochybnil pravost starobylých českých literárních památek - Rukopisů zelenohorského a královodvorského. Tehdy proti němu stála česká obrozenecká veřejnost, přesto neustoupil a dokázal, že uvedená díla jsou padělky.

Podruhé svou odvahu prokázal v roce 1899 při procesu (tzv.„hilsneriáda") s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem, křivě obviněným z rituální vraždy křesťanské dívky Anežky Hrůzové. Masaryk se stal terčem brutálních útoků českého i rakouského nacionalistického tisku, byl vypískán na universitě, fyzicky atakován na ulici a musel na čas opustit Čechy, přesto se mu podařilo odhalit chyby soudu i nesmyslnost celé mediální protižidovské kampaně. (Hilsner byl pod nátlakem veřejnosti odsouzen k trestu smrti, ale císař mu v roce 1901 udělil milost.)

V letech 1907 až 1914 Masaryk jako poslanec za lidovou stranu zasedal ve vídeňské Říšské radě. V roce 1915 jej pražská universita vyloučila z profesorského sboru, emigroval tedy do Londýna, což rakouský tisk posměšně komentoval slovy: „Profesor Masaryk vypověděl osobně válku centrálním velmocem“.

Jako prominentní emigrant, pobývající a přednášející ve Francii, Anglii, USA i Rusku, měl jeden z nejsilnějších hlasů ve spojenecké válečné propagandě. Nesmírné Masarykovy zásluhy o návrat Prahy mezi hlavní evropská města a o vytvoření československého státu nelze v žádném případě popřít.

V roce 1918 byl zvolen prezidentem nově založeného Československa a zůstal hlavou státu až do roku 1935. V roce 1937 "tatíček Masaryk" zemřel, upřímně oplakáván celou československou veřejností.