K tomu, aby česká minulost vypadala vznešeně a zároveň lidově, byly vytvořeny legendy o Přemyslovi Oráčovi, mírumilovnému rolníkovi, jenž byl z pole povolán rovnou na český trůn.Z celé pověsti je možné s jistotou potvrdit, že v té době lidé v Čechách už nebyli odkázáni na lov zvěře, ale že se už zabývali zemědělskými pracemi. Pěstovalo se nejvíce proso, ale také rež (žito), pšenice, oves a ječmen. Později přibyly další plodiny jako pohanka, hrách, čočka, konopí, len, zelí, řepa. Ze zvířat byly chovány hlavně ovce, kozy a prasata. Chov skotu, koní a drůbeže se rozšiřoval pomaleji.
Už v nejstarších dobách lidé poznaali, že jedna plodina se nedá pěstovat stále na stejném místě, že výhodné je měnit pozemky. Proto zavedli trojpolní (trojstranný) systém hospodaření, v němž se ozim střídal s jaří a úhorem. Tento způsob hospodaření se udržel až do 18.století, někde přežíval i déle.
Zemědělské názvosloví patří k nejstálejším v českém mluvě. Zoraný pozemek se nazýval role, slovo úhor vzniklo od slova hořeti, máloúrodný pozemek se nazýval lado nebo laz. Pozemky zarostlé křovinami byly hatě nebo luhy. Kopanina nebo novina byly nově zúrodněné pozemky.
Nejstarším nářadím byly trnokop, motyka, rýč. Moderním nářadím už bylo rádlo či hák, což bylo z ohnuté větve vyrobené tažné rycí nářadí, k němuž byl připevněn plaz. První primitivní pluhy se k nám dostaly z Německa. Nejednalo se o současný systém pluhů se šroubovou odhrnovačkou, tyto pluhy půdu neobracely, pouze kypřily. Jejich předností ale bylo, že měly kola, která umožňovala rovnou orbu a regulaci její hloubky.
K tažení pluhů byl používán skot, přičemž tažná síla byla přenášena jařmem (jhem), což byla dřevěná deska, k níž byla zvířata přivázaná. mezi nimi byl k jařmu připevněn provaz, jímž byl pluh tažen. Člověk, který pluh držel se nazýval rataj, z čehož později vzniklo slovo oráč. (pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat