Bezorebné obdělávání půdy se rozšířilo zejména v posledních deseti letech. Je však tento způsob ten nejlepší? Američtí odborníci však opět objevili orbu.
"Faktem je, že mikrobi v půdě potřebují kyslík, a toho se při bezorebném způsobu nedá dosáhnout. Podle výzkumu Dr. Jerryho Hotfielda z USDA (laboratoř pro výzkum půdy), existuje předpoklad, že velký podíl uhlíku a NPK, který se recykluje při bezorebném způsobu zpracování, pochází ze samotných kořenů. Prvky s posklizňových zbytků zůstávají na povrchu, jsou oxidovány a ztrácejí se v atmosféře. Tímto způsobem se nevytváří humus. Na vytváření humusu je potřebné mělké zapracování, bez aplikace herbicidů, aby aerobní mikroby v půdě mohly spolu s živinami z posklizňových zbytků vytvářet humus." (Zdroj:Agronavigator,8.10.2008)
Orba byla dříve jednou z nejdůležitější prací zemědělce. Nářadí, kterým byla prováděna, mělo svůj dlouhodobý vývoj, od větve pračlověka, přes ruchadlo českých bratranců Veverkových až po současné otočné pluhy. Orbou byla půda připravována k zasetí polních plodin, byly jí zapravovány hnojiva a organické zbytky rostlin. Naši předci nepřemýšleli o chemických prvcích a mikroorganizmech v půdě, zpracovávali ji podle zkušeností, které byly předávány z generace na generaci.
Všeobecně bývala orba určitou vědou, už v 19. století na ní rolnické školy všech stupňů kladly velký důraz. Dostala se i do politiky, v c.a k.rakouské monarchii ministerstvo zemědělství mělo název ministerstvo orby.
Tak jako se v jednotlivých českých regionech lišila druhová a odrůdová skladba pěstovaných plodin, lišily se i pluhy a způsob orby. Jinak se oralo v písčitých půdách, jinak v hlinitých, bažinatých, kamenitých, jinak na rovinách a jinak v horách. Konec regionálním rozdílům se sice různí odborníci snažili učinit už snad za monarchie, ale podařilo se to až za kolektivizace.
Tito odborníci se zřejmě domnívali, že hluboká orba je základ úrodnosti půdy, proto nově vzniklá JZD a státní statky měly na zcelených lánech nařízenou hlubokou orbu jako v řepařských oblastech. Výsledkem bylo promíchání úrodné ornice s neúrodným podorničím. Kolik se tím vyplýtvalo pohonných hmot a zničilo strojů se nedá vyčíslit. Stejně se nedá vyčíslit cena hnojiv a pesticidů, které za 40 let musely na takto nepřirozeně zoraná pole být dodány, aby na nich vůbec něco vyrostlo. Zvláštní kapitolou je období nákladných meliorací a rekultivací.
Staří hospodáři po staletí orali za pomoci hospodářských zvířat (koní, volů, býků, krav apod.), pro hloubku orby byla rozhodující síla zvířat. V lehkých půdách se oralo hlouběji, v těžších mělčeji, ale hloubka málokde přesahovala 25 cm. S kravskými potahy se oralo 10 cm a méně, ale kupodivu na těchto zahradnicky obdělávaných pozemcích bývala vysoká úroda (obilí většinou polehlé), i když mimo chlévského hnoje žádná hnojiva nebyla používána a herbicidy byly neznámou věcí.
S bezorebným systémem pěstování zemědělských plodin začali koketovat zemědělci, hlavně v USA, už v sedmdesátých letech 20.století, ale pozadu nezůstávali ani některé české podniky socialistické velkovýroby. Kvůli vysokým nákladům na techniku, pracovní výkon, hnojiva a herbicidy se v českých podmínkách tento způsob rostlinné výroby neprosadil, stále vítězily tradiční pluhy.
Největším problémem té doby asi byla chybějící technika, něco málo dodaly výrobci zemědělské techniky, čeští či z východních zemí, něco na koleně vyrobily dílny zemědělských podniků, ale k většímu rozšíření bezorebného systému do roku 1990 nedošlo. Potom teprve přišly kompaktory a různé disky, rotavátory a vibrátory, ale zkušení zemědělci na klasickou podmítku pluhem a na dobře provedenou střední orbu nedají dopustit.
"Faktem je, že mikrobi v půdě potřebují kyslík, a toho se při bezorebném způsobu nedá dosáhnout. Podle výzkumu Dr. Jerryho Hotfielda z USDA (laboratoř pro výzkum půdy), existuje předpoklad, že velký podíl uhlíku a NPK, který se recykluje při bezorebném způsobu zpracování, pochází ze samotných kořenů. Prvky s posklizňových zbytků zůstávají na povrchu, jsou oxidovány a ztrácejí se v atmosféře. Tímto způsobem se nevytváří humus. Na vytváření humusu je potřebné mělké zapracování, bez aplikace herbicidů, aby aerobní mikroby v půdě mohly spolu s živinami z posklizňových zbytků vytvářet humus." (Zdroj:Agronavigator,8.10.2008)
Orba byla dříve jednou z nejdůležitější prací zemědělce. Nářadí, kterým byla prováděna, mělo svůj dlouhodobý vývoj, od větve pračlověka, přes ruchadlo českých bratranců Veverkových až po současné otočné pluhy. Orbou byla půda připravována k zasetí polních plodin, byly jí zapravovány hnojiva a organické zbytky rostlin. Naši předci nepřemýšleli o chemických prvcích a mikroorganizmech v půdě, zpracovávali ji podle zkušeností, které byly předávány z generace na generaci.
Všeobecně bývala orba určitou vědou, už v 19. století na ní rolnické školy všech stupňů kladly velký důraz. Dostala se i do politiky, v c.a k.rakouské monarchii ministerstvo zemědělství mělo název ministerstvo orby.
Tak jako se v jednotlivých českých regionech lišila druhová a odrůdová skladba pěstovaných plodin, lišily se i pluhy a způsob orby. Jinak se oralo v písčitých půdách, jinak v hlinitých, bažinatých, kamenitých, jinak na rovinách a jinak v horách. Konec regionálním rozdílům se sice různí odborníci snažili učinit už snad za monarchie, ale podařilo se to až za kolektivizace.
Tito odborníci se zřejmě domnívali, že hluboká orba je základ úrodnosti půdy, proto nově vzniklá JZD a státní statky měly na zcelených lánech nařízenou hlubokou orbu jako v řepařských oblastech. Výsledkem bylo promíchání úrodné ornice s neúrodným podorničím. Kolik se tím vyplýtvalo pohonných hmot a zničilo strojů se nedá vyčíslit. Stejně se nedá vyčíslit cena hnojiv a pesticidů, které za 40 let musely na takto nepřirozeně zoraná pole být dodány, aby na nich vůbec něco vyrostlo. Zvláštní kapitolou je období nákladných meliorací a rekultivací.
Staří hospodáři po staletí orali za pomoci hospodářských zvířat (koní, volů, býků, krav apod.), pro hloubku orby byla rozhodující síla zvířat. V lehkých půdách se oralo hlouběji, v těžších mělčeji, ale hloubka málokde přesahovala 25 cm. S kravskými potahy se oralo 10 cm a méně, ale kupodivu na těchto zahradnicky obdělávaných pozemcích bývala vysoká úroda (obilí většinou polehlé), i když mimo chlévského hnoje žádná hnojiva nebyla používána a herbicidy byly neznámou věcí.
S bezorebným systémem pěstování zemědělských plodin začali koketovat zemědělci, hlavně v USA, už v sedmdesátých letech 20.století, ale pozadu nezůstávali ani některé české podniky socialistické velkovýroby. Kvůli vysokým nákladům na techniku, pracovní výkon, hnojiva a herbicidy se v českých podmínkách tento způsob rostlinné výroby neprosadil, stále vítězily tradiční pluhy.
Největším problémem té doby asi byla chybějící technika, něco málo dodaly výrobci zemědělské techniky, čeští či z východních zemí, něco na koleně vyrobily dílny zemědělských podniků, ale k většímu rozšíření bezorebného systému do roku 1990 nedošlo. Potom teprve přišly kompaktory a různé disky, rotavátory a vibrátory, ale zkušení zemědělci na klasickou podmítku pluhem a na dobře provedenou střední orbu nedají dopustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat