Na podzim letošního roku uplyne dvacet let od 17. listopadu 1989, kdy v Praze byl odstartována změna režimu. Ještě předtím padly komunistické vlády v Polsku a Maďarsku a padla také neslavně proslulá Berlínská zeď, což byla předzvěst připojení Východního Německa (DDR) k Německé spolkové republice (BRD), ke kterému došlo po 11 měsících.
Po dvaceti létech se nadšení ze spojení obou německých států už dávno rozplynulo. Podle průzkumu veřejného mínění si jen 39 procent obyvatel Německa myslí, že spojení obou států jim prospělo.
Před rokem 1989 Československo bylo prakticky jedinou zemí, kam obyvatelé NDR mohli bez problémů cestovat. Na rozdíl od československého obyvatelstva nepotřebovali východní Němci, mimo pasu nebo občanky, žádná celní prohlášení a další doklady. Převážet přes hranice mohli většinu zboží. Proto v československých rekreačních oblastech a u turistických atrakcí bylo v létě možné hovořit o záplavě automobilů s poznávací značkou DDR. Jednalo se z drtivé většiny o vozy Wartburg a Trabant. (na nové auto se v NDR čekalo 8 až 11 let)
Na podzim roku 1989 východní Němci začali hromadně prchat do Maďarska, odkud jim Maďaři umožnili vlakem cestovat do Vídně. A odtud na cestě do vytouženého západního Německa žádná nepřekonatelná překážka už nebyla. Situaci na západoněmecké ambasádě v Praze, přeplněné východoněmeckými uprchlíky, musela Adamcova vláda řešit vysláním zvláštních vlaků do Budapešti. Jiní občané NDR nechávali na parkovištích i na silnicích v Československu Trabanty, nasedali do vlaků a cestovali do Maďarska.
Po spojení obou německých států si 71 procent východních Němců myslelo, že se jejich život výrazně zlepší. V současnosti však jen 46 procent obyvatel východních německých zemí tvrdí, že za uplynulých necelých dvacet let se jejich život zlepšil. Západních Němců je jen 40 procent, kteří si myslí, že spojení obou států jim prospělo. 25 procent východních Němců tvrdí, že se jim žije hůře než za vlády komunistů, 39 procent říká, že ze sjednocení profituje.
Mezi obyvateli obou bývalých samostatných států navíc panuje napětí jako kdysi bylo mezi Čechy a Slováky. Způsobují to rozdíly v nezaměstnanosti, která je na východě dvakrát vyšší než na západě, a rozdíly ve mzdách - v nových zemích dosahují průměrné mzdy 73 procent německého průměru. Východní Němci si myslí, že jsou západem zneužíváni a vykořisťováni, západní Němci myslí, že musejí pořád doplácet na zaostalost východních zemí.
Po dvaceti létech se nadšení ze spojení obou německých států už dávno rozplynulo. Podle průzkumu veřejného mínění si jen 39 procent obyvatel Německa myslí, že spojení obou států jim prospělo.
Před rokem 1989 Československo bylo prakticky jedinou zemí, kam obyvatelé NDR mohli bez problémů cestovat. Na rozdíl od československého obyvatelstva nepotřebovali východní Němci, mimo pasu nebo občanky, žádná celní prohlášení a další doklady. Převážet přes hranice mohli většinu zboží. Proto v československých rekreačních oblastech a u turistických atrakcí bylo v létě možné hovořit o záplavě automobilů s poznávací značkou DDR. Jednalo se z drtivé většiny o vozy Wartburg a Trabant. (na nové auto se v NDR čekalo 8 až 11 let)
Na podzim roku 1989 východní Němci začali hromadně prchat do Maďarska, odkud jim Maďaři umožnili vlakem cestovat do Vídně. A odtud na cestě do vytouženého západního Německa žádná nepřekonatelná překážka už nebyla. Situaci na západoněmecké ambasádě v Praze, přeplněné východoněmeckými uprchlíky, musela Adamcova vláda řešit vysláním zvláštních vlaků do Budapešti. Jiní občané NDR nechávali na parkovištích i na silnicích v Československu Trabanty, nasedali do vlaků a cestovali do Maďarska.
Po spojení obou německých států si 71 procent východních Němců myslelo, že se jejich život výrazně zlepší. V současnosti však jen 46 procent obyvatel východních německých zemí tvrdí, že za uplynulých necelých dvacet let se jejich život zlepšil. Západních Němců je jen 40 procent, kteří si myslí, že spojení obou států jim prospělo. 25 procent východních Němců tvrdí, že se jim žije hůře než za vlády komunistů, 39 procent říká, že ze sjednocení profituje.
Mezi obyvateli obou bývalých samostatných států navíc panuje napětí jako kdysi bylo mezi Čechy a Slováky. Způsobují to rozdíly v nezaměstnanosti, která je na východě dvakrát vyšší než na západě, a rozdíly ve mzdách - v nových zemích dosahují průměrné mzdy 73 procent německého průměru. Východní Němci si myslí, že jsou západem zneužíváni a vykořisťováni, západní Němci myslí, že musejí pořád doplácet na zaostalost východních zemí.
Ono to bylo kapku jinak, Kanclář Khol vyjednal v Praze, že východní Němci pojedou zvláštními vlaky přes NDR do SRN. Vagony byly DR - dráhy NDR a autobusy, které je vozily z velvyslanectví SRN na Malé straně na nádraží v Praze Libni, byly Ikarusy z NDR.
OdpovědětVymazat