Počátkem roku 2009 jsou média zaměstnávána sporem, který vypukl okolo ministrů KDU-ČSL. Ve chvílích, kdy je České republice umožněno řídit Evropskou unii, je další vnitřní žabomyší spor krajně nemilý a veřejnosti nepochopitelný. V jeho pozadí je snaha premiéra Topolánka rekonstruovat vládu. Když se předseda KDU-ČSL Čunek dozvěděl, že by jako neúspěšný ministr měl být z vlády vykopnut, nevěděl o ničem jiném než zaječet "Chyťte zloděje!" Obětí Čunkových hospodářských i politických kotrmelců se má stát nejschopnější ministr vlády Miroslav Kalousek.
Lidová strana sice nepatří ke stranám, které vyhrávají volby, ale v demokratických vládách po vzniku Československa v říjnu 1918 měla téměř vždy své zástupce. Tento trend pokračuje i po pádu komunistického režimu v roce 1989.
Křesťanské strany patří mezi historicky nejstarší české politické strany. Jejich vznik byl vynucen hrozivě vzrůstajícím vlivem sociální demokracie, jejíž původní sociální program byl stále více vytlačován marxizmem. V roce 1894 byla v Litomyšli založena Křesťansko-sociální strana pro Čechy a Moravu. Hned od jejího založení se objevily spory mezi Čechami a Moravou, které nyní opět v plné kráse vypluly na povrch. Moravští katolíci od počátku stranu bojkotovali a v roce 1896 v Přerově založili Katolickou stranu národní na Moravě. Čeští katolíci v příštím roce odpověděli založením Národní strany katolické v Království českém.
Hned po vzniku Československa se křesťanské strany v Čechách 21.10.1918 sjednotily a vytvořily Československou stranu lidovou. Moravské katolické strany se sice připojily 26.ledna 1919, ale ideologické spory mezi oběma zeměmi odstraněny nebyly, pouze obratností pragmatického politika Jana Šrámka byly až do roku 1948 zameteny pod koberec. Činnost strany se rozšířila na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
V roce 1938 lidová strana vystupovala proti ústupkům Sudetoněmecké straně a odmítala přijetí mnichovského diktátu. Bezprostředně po Mnichovu se Šrámek snažil přesvědčit prezidenta Edvarda Beneše, aby neabdikoval, ale marně. Během okupace byla činnost strany utlumena, mnoho členů strany, zvláště katolických kněží, bylo popraveno a uvězněno.
V roce 1945 byla Československá strana lidová jako jediná pravicová a nesocialistická strana obnovena a byla přijata do Národní fronty, i když se vyslovila pro soukromé vlastnictví a všechny demokratické svobody.
V únoru 1948 patřili lidovečtí ministři k těm členům vlády, kteří se podáním demise pokusili vyvolat nové parlamentní volby. Po komunistickém puči skončili přední lidovečtí politici ve vězení a sám Šrámek byl později při pokusu o útěk do exilu zatčen a doživotně internován. Stanislav Broj byl popraven a několik dalších představitelů lidové strany ve vězení záhadně zemřelo.
Odstranění zkušených představitelů lidové strany a působení proletářské ideologie na křesťany vynesly do čela levicové křídlo strany s knězem Josefem Plojharem v čele. Ve vládě Plojhar sice formálně zastupoval katolickou církev a lidovou stranu, ale ve skutečnosti se ho církev zřekla a lidovci-zastánci křesťanských hodnot se stáhli do svých místních organizací, kde v rámci možností se věnovali charitativní a osvětové činnosti. Organizovali poloilegální sbírky na opravy kostelů, organizovaly poutě, zájezdy, věnovali se organizaci zájmových spolků (zahrádkáři, sběratelé, turisté atd.)
Po roce 1989, kdy Československá lidová strana se podílela na změně režimu, se ukázalo, že její účast v komunistické Národní frontě nebyla zadarmo, strana i církve byly infiltrovány informátory Státní bezpečnosti, jichž několik se po převratu dostalo do čela strany. O tom, jestli k tomu přispěli disidenti v čele s Václavem Havlem a Janem Rumlem, je možné jen spekulovat. K smíchu ovšem je tvrzení Jana Rumla, že o estébáckých agentech v čele ČSL se dozvěděl těsně před parlamentními volbami.
Potom se do čela strany dostal naivní družstevní rolník Josef Lux, kterému se změnou názvu na KDU-ČSL podařilo zabránit rozdělení strany. Josef Lux byl sice jedním z nejschopnějších a nejobratnějších polistopadových politiků, který politické protivníky dokázal vytáčet k nepříčetnosti, ale na druhé straně byl tlačen do kouta postkomunistickou kolchoznickou lobby, která také jeho zásluhou dodnes ovládá český venkov.
Po nečekaném odchodu Josefa Luxe na věčnost, vyplul na povrch spor mezi národně-socialistickým moravským křídlem KDU a pragmatickým českým křídlem. Moravské zájmy donutily k rezignaci předsedu strany Miroslava Kalouska, který byl nahrazen problematickým, ale až neskutečně ambiciózním vsetínským starostou Jiřím Čunkem. Čunek v politice připomíná slona v nádobí; kterým směrem se pohne, tam je plno střepů.
(Jiří Krž.8.1.2009)
Lidová strana sice nepatří ke stranám, které vyhrávají volby, ale v demokratických vládách po vzniku Československa v říjnu 1918 měla téměř vždy své zástupce. Tento trend pokračuje i po pádu komunistického režimu v roce 1989.
Křesťanské strany patří mezi historicky nejstarší české politické strany. Jejich vznik byl vynucen hrozivě vzrůstajícím vlivem sociální demokracie, jejíž původní sociální program byl stále více vytlačován marxizmem. V roce 1894 byla v Litomyšli založena Křesťansko-sociální strana pro Čechy a Moravu. Hned od jejího založení se objevily spory mezi Čechami a Moravou, které nyní opět v plné kráse vypluly na povrch. Moravští katolíci od počátku stranu bojkotovali a v roce 1896 v Přerově založili Katolickou stranu národní na Moravě. Čeští katolíci v příštím roce odpověděli založením Národní strany katolické v Království českém.
Hned po vzniku Československa se křesťanské strany v Čechách 21.10.1918 sjednotily a vytvořily Československou stranu lidovou. Moravské katolické strany se sice připojily 26.ledna 1919, ale ideologické spory mezi oběma zeměmi odstraněny nebyly, pouze obratností pragmatického politika Jana Šrámka byly až do roku 1948 zameteny pod koberec. Činnost strany se rozšířila na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
V roce 1938 lidová strana vystupovala proti ústupkům Sudetoněmecké straně a odmítala přijetí mnichovského diktátu. Bezprostředně po Mnichovu se Šrámek snažil přesvědčit prezidenta Edvarda Beneše, aby neabdikoval, ale marně. Během okupace byla činnost strany utlumena, mnoho členů strany, zvláště katolických kněží, bylo popraveno a uvězněno.
V roce 1945 byla Československá strana lidová jako jediná pravicová a nesocialistická strana obnovena a byla přijata do Národní fronty, i když se vyslovila pro soukromé vlastnictví a všechny demokratické svobody.
V únoru 1948 patřili lidovečtí ministři k těm členům vlády, kteří se podáním demise pokusili vyvolat nové parlamentní volby. Po komunistickém puči skončili přední lidovečtí politici ve vězení a sám Šrámek byl později při pokusu o útěk do exilu zatčen a doživotně internován. Stanislav Broj byl popraven a několik dalších představitelů lidové strany ve vězení záhadně zemřelo.
Odstranění zkušených představitelů lidové strany a působení proletářské ideologie na křesťany vynesly do čela levicové křídlo strany s knězem Josefem Plojharem v čele. Ve vládě Plojhar sice formálně zastupoval katolickou církev a lidovou stranu, ale ve skutečnosti se ho církev zřekla a lidovci-zastánci křesťanských hodnot se stáhli do svých místních organizací, kde v rámci možností se věnovali charitativní a osvětové činnosti. Organizovali poloilegální sbírky na opravy kostelů, organizovaly poutě, zájezdy, věnovali se organizaci zájmových spolků (zahrádkáři, sběratelé, turisté atd.)
Po roce 1989, kdy Československá lidová strana se podílela na změně režimu, se ukázalo, že její účast v komunistické Národní frontě nebyla zadarmo, strana i církve byly infiltrovány informátory Státní bezpečnosti, jichž několik se po převratu dostalo do čela strany. O tom, jestli k tomu přispěli disidenti v čele s Václavem Havlem a Janem Rumlem, je možné jen spekulovat. K smíchu ovšem je tvrzení Jana Rumla, že o estébáckých agentech v čele ČSL se dozvěděl těsně před parlamentními volbami.
Potom se do čela strany dostal naivní družstevní rolník Josef Lux, kterému se změnou názvu na KDU-ČSL podařilo zabránit rozdělení strany. Josef Lux byl sice jedním z nejschopnějších a nejobratnějších polistopadových politiků, který politické protivníky dokázal vytáčet k nepříčetnosti, ale na druhé straně byl tlačen do kouta postkomunistickou kolchoznickou lobby, která také jeho zásluhou dodnes ovládá český venkov.
Po nečekaném odchodu Josefa Luxe na věčnost, vyplul na povrch spor mezi národně-socialistickým moravským křídlem KDU a pragmatickým českým křídlem. Moravské zájmy donutily k rezignaci předsedu strany Miroslava Kalouska, který byl nahrazen problematickým, ale až neskutečně ambiciózním vsetínským starostou Jiřím Čunkem. Čunek v politice připomíná slona v nádobí; kterým směrem se pohne, tam je plno střepů.
Žádné komentáře:
Okomentovat