Letošní září se představilo v tom nejlepším světle, hlavně slunečním. Slunce září a hřeje víc, než bývá v tomto období obvyklé. Meteorologům se předpovědi jakžtakž vyplnily. Ale všechno jednou skončí, pěkné dny vystřídají nevlídné dny podzimní a zimní. Jak intenzivní bude zima, ví snad jen Bůh.
Materialisté, věrni Marxovu odkazu, dokážou každý přírodní jev nějak zdůvodnit. Vědci znají většinu surovin, ze kterých je vytvořena živá tkáň, znají, jakým způsobem některé pochody v živé hmotě probíhají, ale vytvořit uměle buňku a dát jí život a určit funkci nedovedou. Přes všechny objevy, ke kterým se lidstvo za deseti- a vícetisíciletého vývoje dobralo, veškeré lidská nadutost skončí na jediné neviditelné živé buňce a na životních pochodech živého těla, na nervové soustavě. Na konci takových vývodů se objeví otázka lidské duše. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté, na veřejnosti odmítají víru v lidskou duši. Dělají to i ve svých nitrech ?
V souvislosti se současnou návštěvou papeže Benedikta XVI. v České republice bylo popsáno mnoho internetových stránek. Hloupé diskusní příspěvky je zbytečné komentovat, není však příjemné číst zahraniční články o tom, že papež se odvážil vkročit do nejhlubšího bahna světového ateizmu. Česká republika je posměšně či pohrdavě označována za pohanský ostrov, kde se materialisté uklánějí zlatým telatům.
Kořeny českého ateizmu lze prakticky najít ve všech dobách, ten nejsilnější začal pravděpodobně růst v polovině 19. století zásluhou Františka Palackého, jenž jednostranně zpracoval české dějiny tak, aby vše české bylo dobré a vše německé bylo špatné. A protože hlavně němečtí žoldáci se zúčastňovali křižáckých tažení proti husitům, z nichž další demagogický spisovatel Alois Jirásek udělal české reprezentanty, spojil se český nacionalismus s antikatolictvím. Národní obrozenci šířili heslo "Pryč od Vídně i od Říma!" Brána pro příchod marxizmu do Čech byla otevřena. Cílem jeho útoků už více než sto let je katolická církev, která si vzala za úkol studovat a šířit tisícileté zkušenosti soužití lidské společnosti se zákony přírody, upozorňovat na to, že člověk má před nimi má mít pokoru, protože ho přežijí.
Nová současná generace si často myslí, že pražské Václavské náměstí dostalo jméno podle Václava Havla, že hlavní postavou sousoší na náměstí je kůň. Před takovými sto léty, kdy Češi "úpěly pod Rakouskem" a vyučování každý den začínalo zpěvem rakouské hymny, každé dítě vědělo, kdo byl kníže Václav. Po staletí při každé válce či přírodní pohromě se lidé hrnuli do kostelů a modlili se k svatému Václavu, aby pomohl české zemi.
Co na to česká škola? Co páni učitelé, kteří ve svém pochlebování jakémukoli režimu se českým dějinám vyhýbají? Dříve, za nacizmu a komunizmu, je k tomu nutil totalitní režim, dnes to dělají dobrovolně, údajně kvůli nedostatku času.
Lidé se k Bohu a všem svatým hromadně obracejí, jen když je jim zle, mají z něčeho strach. Jestliže Češi odmítají Boha, je to dokladem toho, že v Čechách se materiálně žije dobře, lépe než v jiných zemích, nehrozí žádné válečné nebezpečí ani přírodní katastrofa. Zatím. Bohužel je to v chodu lidské společnosti tak zařízeno, že při zvyšováním bohatství materiálního dochází ke snižování bohatství duševního, což nakonec může znamenat úpadek, neřešitelný konflikt. Na rozdíl od Čechů to ve většině kulturních států lidé už pochopili a mezi materiálním a duchovním životem udržují rovnováhu. Svatý Václav nepatří jen Čechům, ale je to světec dvou miliard křesťanů na celém světě, kteří nedopustí, aby na něj bylo zapomenuto. Proto ani v české zemi zapomenut nebude!
(M.Veselý, 28.9.2009)
Materialisté, věrni Marxovu odkazu, dokážou každý přírodní jev nějak zdůvodnit. Vědci znají většinu surovin, ze kterých je vytvořena živá tkáň, znají, jakým způsobem některé pochody v živé hmotě probíhají, ale vytvořit uměle buňku a dát jí život a určit funkci nedovedou. Přes všechny objevy, ke kterým se lidstvo za deseti- a vícetisíciletého vývoje dobralo, veškeré lidská nadutost skončí na jediné neviditelné živé buňce a na životních pochodech živého těla, na nervové soustavě. Na konci takových vývodů se objeví otázka lidské duše. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté, na veřejnosti odmítají víru v lidskou duši. Dělají to i ve svých nitrech ?
V souvislosti se současnou návštěvou papeže Benedikta XVI. v České republice bylo popsáno mnoho internetových stránek. Hloupé diskusní příspěvky je zbytečné komentovat, není však příjemné číst zahraniční články o tom, že papež se odvážil vkročit do nejhlubšího bahna světového ateizmu. Česká republika je posměšně či pohrdavě označována za pohanský ostrov, kde se materialisté uklánějí zlatým telatům.
Kořeny českého ateizmu lze prakticky najít ve všech dobách, ten nejsilnější začal pravděpodobně růst v polovině 19. století zásluhou Františka Palackého, jenž jednostranně zpracoval české dějiny tak, aby vše české bylo dobré a vše německé bylo špatné. A protože hlavně němečtí žoldáci se zúčastňovali křižáckých tažení proti husitům, z nichž další demagogický spisovatel Alois Jirásek udělal české reprezentanty, spojil se český nacionalismus s antikatolictvím. Národní obrozenci šířili heslo "Pryč od Vídně i od Říma!" Brána pro příchod marxizmu do Čech byla otevřena. Cílem jeho útoků už více než sto let je katolická církev, která si vzala za úkol studovat a šířit tisícileté zkušenosti soužití lidské společnosti se zákony přírody, upozorňovat na to, že člověk má před nimi má mít pokoru, protože ho přežijí.
Nová současná generace si často myslí, že pražské Václavské náměstí dostalo jméno podle Václava Havla, že hlavní postavou sousoší na náměstí je kůň. Před takovými sto léty, kdy Češi "úpěly pod Rakouskem" a vyučování každý den začínalo zpěvem rakouské hymny, každé dítě vědělo, kdo byl kníže Václav. Po staletí při každé válce či přírodní pohromě se lidé hrnuli do kostelů a modlili se k svatému Václavu, aby pomohl české zemi.
Co na to česká škola? Co páni učitelé, kteří ve svém pochlebování jakémukoli režimu se českým dějinám vyhýbají? Dříve, za nacizmu a komunizmu, je k tomu nutil totalitní režim, dnes to dělají dobrovolně, údajně kvůli nedostatku času.
Lidé se k Bohu a všem svatým hromadně obracejí, jen když je jim zle, mají z něčeho strach. Jestliže Češi odmítají Boha, je to dokladem toho, že v Čechách se materiálně žije dobře, lépe než v jiných zemích, nehrozí žádné válečné nebezpečí ani přírodní katastrofa. Zatím. Bohužel je to v chodu lidské společnosti tak zařízeno, že při zvyšováním bohatství materiálního dochází ke snižování bohatství duševního, což nakonec může znamenat úpadek, neřešitelný konflikt. Na rozdíl od Čechů to ve většině kulturních států lidé už pochopili a mezi materiálním a duchovním životem udržují rovnováhu. Svatý Václav nepatří jen Čechům, ale je to světec dvou miliard křesťanů na celém světě, kteří nedopustí, aby na něj bylo zapomenuto. Proto ani v české zemi zapomenut nebude!
(M.Veselý, 28.9.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat