Léčitelka v posteli.

Když jsem nedávno navštívil svého starého známého pana Procházku, okamžitě upozorňoval mě, zhluboka se nadechuje, na ozdravěné prostředí místnosti-výsledek to činnosti jakési dámy.

Tentokrát jsem byl příjemně překvapen, když neuvítal mne obvyklým kritizováním poměrů v zemi, ale seznámil mě s činností léčitelky, která mu se stoprocentní jistotou slíbila zlepšení kvality života.

Přijela v dohodnutý den, vrhla se hned do práce. S roztočenou zednickou olovnicí prosmýčila celý byt, lkajíc přitom hlasitě nad mimořádnou intenzitou několika silných, zdraví škodlivých geofyzikálních zón. Nařídila nejdříve přestěhování několika kusů nábytku a pak dala se do komplexního průzkumu postele, ulehla na ní, ale hned se z ní vymrštila a rozčíleně prohlásila, že spánek v ní je životu nebezpečný. Po jejím rozložení začala usilovně odstraňovat ocelové pružiny.

Během této práce se tak dostatečně uklidnila, že hned v následujících okamžicích mohla zaměřit pozornost ke stěnám, kde objevila nepříznivou konstelaci krucifixu a starodávných obrázků. V zájmu zdraví pana Procházky uschovala obrázky, jejichž vyřezávané rámečky bývaly předmětem mého obdivu, do velké kabely. Tím byla její energie vybita, vysypala potom na stůl několik krabiček s vitamíny, předepsala jejich užívání, doporučila jíst kuřecí maso a rostlinnou stravu, nařídila přestěhování televizoru, vyinkasovala pět set korun a odporoučela se.

Pan Procházka domluvil, jeho tvář ozdobená několika zajímavými hlubokými rýhami zářila, jako by jejího majitele větší štěstí nemohlo potkat. V tuto chvíli jsem zřejmě měl jeho kontakt s nadpřirozenými silami pochválit.

Po chvíli ticha zeptal jsem se, zkontroloval-li po odchodu neznámé osoby úspory a cenné věci . Mávl rukou a podotkl, že má nedůvěra k cizím lidem pochází pravděpodobně z četby černých kronik, on si do bytu žádnou podezřelou osobu nepustí. Léčitelka nenavštívila ho prý s úmysly nečestnými, ale obětovala se, aby ho zbavila neduhů a prodloužila mu život.

„Zdraví není zadarmo!“ zahřmělo stejně silně jako jeho nedávné pochválení výroků známého českého politika.

Nenaléhal jsem. V budoucnosti snad sám, až znovu upraví názor na lékaře z lidu, sdělí mi, jak úprava lůžka prospěla jeho zdravotnímu stavu. Zatím jsem vyslechl přednášku o tom, že není dobré spoléhat se jen na oficiální zdravotnictví, tak jako není možné jíst jen jedno jídlo, doktoři prý znají jen věci hmatatelné; chemii, nůž a peníze, kdežto léčitelé se prý snaží proniknout do neviditelného duchovna, odstranit jeho nepříznivé vlivy na lidskou duši, tím i na tělo.

Nakonec dozvěděl jsem se opět, že člověk nemá lpět na jednom názoru, ale vybírat jen to nejlepší, co se mu právě hodí, námořníci využívají také je ten nejvhodnější vítr. Respektovat lékaře, ale věřit léčitelům, chovat se na veřejnosti jako ateista, ale věřit v Boha.