Myslivost - lidová zábava ?

Stará myslivost nebylo jen nošení pušky, lov zvěře a poslední leč. Jejím základem před rokem 1948 byly právní a ekonomické vztahy k vlastníkům pozemků a odpovědnost za škody způsobené zvěří.

"Kdo nosí pušku, je pán," říkalo se na venkově před únorem. Po něm dvojnásob. Poúnorová doba byla pro "lidovou myslivost" zlatou érou. Soukromé vlastnictví pozemků vzalo za své. Šlechta, buržoasie a sedláci museli předat pušky myslivcům z lidu, kteří se vytvořili pevné šiky, myslivecké společnosti, jedny z nejpočetnějších a nejaktivnějších složek Národní fronty.

"Myslivci, ozbrojená pěst dělnické třídy," hlásaly obří plakáty při sjezdech Mysliveckého svazu. Práva vlastníků k pozemkům tehdy prakticky neexistovala, občan mohl užívat maximálně deset arů půdy, takže z té strany myslivcům žádné problémy s nájmy nebo náhradou škod nehrozily. Nehrozily ani ze strany zemědělců, tj. organizací socialistické zemědělské velkovýroby, protože vše bylo socialistickým vlastnictvím pracujícího lidu; pozemky, plodiny i zvěř . V nejhorším případě, když předseda JZD začal remcat kvůli škodám způsobených zvěří, vyřešili to zajíc nebo bažant v jeho domácnosti a srnčí guláš při poslední leči.

Myslivci byli neomezenými pány nad životem v přírodě, když se nedostávala polní a lesní zvěř, stávali se terčem střelecké vášně psi a kočky. Během období Husákovy normalizace se zemědělské velkovýrobě a lidovým myslivcům podařilo snížit stavy zajíců, bažantů a další tradiční drobné zvěře české krajiny na minimum. Způsobilo to jednak bezmyšlenkovité chování myslivců - střílení po všem živém, jednak chemizace rostlinné výroby a scelené velké hony, na kterých se některá malá zvířata (hlavně mláďata) nedokážou orientovat, ztrácejí domov a hynou.

Místo tradiční drobné zvěře se rozmnožila zvěř černá, která před rokem 1945 byla držena pouze v oborách. Ještě počátkem šedesátých let bylo divoké prase zvláštností, na konci dvacátého století už bylo k spatření v blízkosti lidských sídel i v pravé poledne.

Po roce 1989 se příliš nezměnila forma myslivosti. Zůstaly velké podniky se stejným způsobem hospodaření, i když pod různými vznešenými názvy. Zůstaly myslivecké společnosti se stejnými lidmi, i když s žoviálním vztahem k vlastníkům pozemků. Myslivci se totiž se totiž od majitelů pozemků distancují jakýmsi mezičlánkem, honebními společenstvy, o jejichž složení a funkci má jen málokdo z uživatelů i vlastníků pozemků určité tušení.

Vlastníci a uživatelé pozemků se tak dostali do role Alenky v říši divů. Se zatravňováním a zalesňováním pozemků se stavy černé zvěře nadále zvyšují, čímž se zvyšují i škody na zbývajících zemědělských plodinách. Pěstitel polních a lesních plodin však má jen teoreticky nárok na náhradu škody. Podle zákona 441/01 Sb. §23 má činit taková opatření, aby ke škodě nedošlo. Takový šalamounský paragraf se dá vykládat všelijak. Když vlastník pozemek neoplotí, může v případě škody způsobené zvěří být dokonce obviněn, že si ji zavinil sám.