Šelakové desky byly nesmírně křehké a vyžadovaly velmi opatrné zacházení. Již při nepatrném klepnutí praskaly. Při menších trhlinách se daly přehrávat, aniž by jemné klepání nějak výrazně rušilo dojem. Důležitým předpokladem pro reprodukci zvuku z desky byly kvalitní gramofonové jehly, nekvalitní a ohrané zkreslovaly nahrávku a ničily desku.
Postupem času byly gramofonové desky, gramofony i způsoby nahrávání zdokonaleny tak, že nahrávkám téměř nebylo možné vytknout chybu. Objevila se gramorádia jako velké hudební skříně, byly vynalezeny nové pružné hmoty na lisování nerozbitných desek, primitivní jehly byly nahrazeny přenoskami s téměř nezničitelnými hroty. Byly snižovány počty otáček gramofonu, přišly dlouhohrající desky, automatické vkládání desek a další zlepšení. Ale to už byly gramofony silně utiskovány magnetofony, nakonec byly jako nepraktické a nedokonalé přístroje vytlačeny kompaktními disky a výpočetní technikou.
Všeobecně se dnes pracuje s elektronickými záznamy zvuku, čas od času se však ozvou hlasy upřednostňující mechanické záznamy. Důvody jsou různé. Zatímco u starých gramofonových desek je záznam prakticky věčný, neovlivňuje ho teplota, vlhkost, světlo, elektromagnetická pole a jiné vlivy, s novými technologiemi zatím nejsou dlouhodobé zkušenosti, ale je pravděpodobné, že trvanlivosti gramofonových desek nedosáhnou. Poškodit gramofonovou desku lze pouze mechanicky, především používáním tupých jehel a hrotů. Rovněž kvalita záznamů u gramofonových desek je podle odborníků vyšší.(Robert Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat