Špiritus se dá vyrobit i z pýru.

Říčanský továrník Emil Dynybyl byl znám jako výrobce likérů označovaných na etiketě třemi ypsilony (z jeho jména). Dynybylova likérka proslula tím, že na rozdíl od ostatních prosperovala i za nacistické okupace. Stalo se tak zásluhou nápadu vyrábět líh z plevele.

V temných létech Protektorátu Čechy a Morava stagnoval potravinářský průmysl včetně lihovarnictví. Okupační orgány měly zásobovací systém propracovaný do posledního detailu. Zemědělci dostali rozpis, kolik produkce si mohou nechat jako potraviny a kolik jako osiva a krmiva. Jiné zásoby mít nesměli, vše museli prodat určenému odběrateli, který při převzetí musel zemědělské výrobky zaplatit v hotovosti. Vykoupené potraviny putovaly na území Německa, jehož zemědělství v důsledku úbytku mužů povolaných do armády silně upadlo. Nedostatek pracovních sil v německém zemědělství nevyřešilo ani nasazení zajatců a pracovní povinnosti německé městské mládeže, neobdělané půdy přibývalo. Protože protektorátní zemědělství bylo úbytkem pracovních sil postiženo minimálně, stal se protektorát německou spíží.

Líh není jen jistým zdrojem daní, ale je to také jeden z nezbytných bojových prostředků každé války; po lahvičce šnapsu má voják tolik odvahy, že se čelem postaví proti jakékoli střele. Navíc za II.světové války německé rafinerie přidávaly líh do benzinu, jehož hlavním odběratelem byla armáda. Jelikož líh a kořalky se vyrábějí ze zemědělských plodin, vypočítaly němečtí úředníci, kolik čeho mohou lihovary a likérky zpracovat a kolik z toho musejí odevzdat lihu. Výdělek byl sotva na přežití firmy, nikoliv na rozvoj.

Na příděly surovin vyzrál Dynybyl tím, že líh začal vyrábět z pýru, plevele, kterého vždy na polích byl, je a bude dostatek.

Kořínky této hojně rozšířené rostliny jsou jedním z úhlavních nepřátel zemědělců. Pýr plazivý (Agropyron repens) odebírá vláhu a živiny kulturním plodinám, přičemž má užasnou schopnost se množit. Uvádí se, že z 10 cm oddenku pýru během roku naroste až 18 m kořínků.
Dynybyl odebíral pýr od sedláků v širokém okolí a vyráběl z něho lihoviny. I když plnil požadavky okupačních orgánů, měl nadprodukci, kterou dávat na trh. Tyto příjmy mu umožnily modernizovat a rozšiřovat podnik.

Emil Dynybyl se narodil před sto deseti lety ve Stříbrné Skalici. V Praze se vyučil obchodním příručím a roku 1918 začal na Žižkově s výrobou likérů. Dílnu později rozšířil na malý podnik s názvem "Likéry a lihové nápoje Verda Stelo Emil Dynybyl". V roce 1939 koupil na okraji Říčan objekty továrničky na obuv (kopytárna Lehovec) a pozemky a zřídil tam výrobnu likérů. Zpočátku vyráběl lihoviny pouze tzv. studenou cestou, teprve roku 1942 získal povolení na destilaci a výrazně sortiment rozšířil. V Říčanech vybudoval moderní ovocný lihovar a zařadil se mezi největší výrobce lihovin v zemi. Po roce 1948 mu byla firma znárodněna.

Dynybylův podnik se stal se součástí Československých lihovarů a octáren v Praze. Říčanský lihovar byl později začleněn do koncernu Konzerváren a lihovarů Praha, pod nímž fungoval dalších více než 40 let.

Od padesátých let říčanský lihovar vyráběl v mnoha druzích konzumní lihoviny, teplou i studenou cestou. Zajišťoval též prodej různých dovážených vín. V roce 1960 vyrobil závod asi 140.000 lahví, o devět let později už to bylo 2,3 milionu lahví značkových lihovin. Získal i mezinárodní ceny.

Po roce 1989 byl podnik navrácen dceři Emila Dynybyla, žijící v Kanadě. Vrátit se a řídit firmu nemohla, proto ji prodala. Říčanský lihovar tak v roce 1999 koupila švédská firma Vin and Spirit AB, která je výrobcem světoznámé Absolut Vodky.

Roku 2005 švédská firma veškeré ochranné známky prodala společnosti Bohemia Sekt a výrobu v Čechách zastavila. V areálu někdejšího slavného podniku dnes sídlí výrobce železných slitin Commexim Group. Likéry značky Dynybyl se pod hlavičkou Bohemia Sektu vyrábějí v Mikulově.