Okupace Československa 21.srpna 1968 -2.část

Počátkem roku 1968 se Dubček své role ujal s razancí oravského zbojníka, otevřel okno a vpustil do zatuchlých komunistických komnat čerstvý vzduch.

Průvan sice z nejvyšších míst vytáhl Novotného a jeho soudruhy, ale "zdravé" jádro starých komunistů, které s Dubčekovými reformami nesouhlasilo, stále se pevně drželo nejvyšších židlí na krajích, okresech, obcích a v čelech podniků a závodních výborů strany a toužebně hledělo k Moskvě.

Změnu politického ovzduší si nepřála ani bezpečnost, zvláště ta tajná, ani armáda, neboť většina vyšších funcionářů a velitelů měla sovětský výcvik. Bez uniformovaných složek si komunistická strana vládnutí představit nedovedla, proto si je hýčkala. Ruku ruku myla, fungoval systém protislužeb, pokud kasárensky organizovaná bezpečnost měla problémy s dodržováním Deklarace lidských práv i československých zákonů, strana to retušovala, zametala pod rudý koberec, zajišťovala bezpečnosti nedotknutelnost.

Na nejvyšších místech zuřil boj, který na komunistické výsluní vynesl i bývalé Gottwaldovi spolupracovníky Svobodu a Smrkovského. Zvláště pravicově-oportunistická role Josefa Smrkovského jako předsedy parlamentu byla podivná. Snad chtěl odčinit chybu z května 1945, když jako předseda ČNR vyhnal z Prahy americké vojáky a Praha pak při několikadenním čekání na Rudou armádu krvácela. Sověti se mu odvděčili zuřivou nenávistí, Smrkovský byl v roce 1968 nejvyhledávanějším terčem (více než Dubček) útoků tisku sovětského, východoněmeckého i polského.