Na jaře roku 1968 by se situace jistě vyvíjela jiným směrem, kdyby byl klid v českých a slovenských ulicích, kde se pokračovateli vzpoury spisovatelů, z konce roku 1966, stal především dav studentů. Když Dubčekovo vedení nechtělo, aby se mu situace vymkla z ruky, muselo se postavit do čela mítingů a demonstrací a spontánní dění regulovat alespoň tak, aby se proti komunistické straně neobrátilo.
Československému "obrodnému procesu" přálo i počasí, nádherně teplé a slunečné jaro 1968 jen znásobovalo naděje na změnu k lepšímu. Lidé se postupně přestávali bát, nejodvážnější bývalí živnostníci oprášili regály a po dvaceti letech znovu otevřeli krámky a dílničky, kostely praskaly ve švech, na poutě se vrátily staré atrakce, kouzelníci, medvědáři, potulní hudebníci i žebráci. Začalo se cestovat na Západ, koruna byla silná, marka se kupovala za 5 Kčs, šilink za 0,60 Kčs.
Představitelé Varšavské smlouvy se v Čirné nad Tisou a jinde pořád o něčem dohadovali a Brežněvovo svraštěné mohutné obočí nevěstilo nic dobrého, ale málokdo předpokládal, že se bude opakovat Maďarsko 1956-vpád sovětské armády do cizího státu.
Žádné komentáře:
Okomentovat