Nový zákon o majetko-
vých podílech (splácení po dobu pěti let) by měl být dalším krokem v řešení následků komunistické kolektivizace. Osmnáct let uplynulo od pádu socializmu, přesto doposud není původním vlastníkům navrácen zabavený zemědělský majetek. Podle vyjádření ing.Josefa Šebka, jednoho z postižených, se jedná o miliardy korun.
Když se v listopadu 1989 zhroutil komunistický režim, velká část bývalých rolníků a jejich potomků se připravovala na převzetí majetku, který v padesátých letech 20. století museli odevzdat do JZD a státních statků. V roce 1990 nezměněná socialistická velkovýroba odmítla majetek vydávat a navíc zaútočila klasickou zbraní, jíž nebylo nic jiného než donekonečna omíláné fráze o soběstačnosti ve výrobě potravin. Velkovýroba zemědělský majetek nadále potřebovala k obživě pracujícího lidu.
Při zadržování zemědělského majetku bylo obratně využito situace. Otevřely se hraniční přechody. "Vyžerou nás, budeme padat hladem," zněl hlas pracujícího lidu, jenž sledoval davy Rakušanů a Němců, jak se cpou levnými českými dorty. Mezitím se v nové vládě prosadila privatizační falanga ambiciozních socialistických ekonomů a právníků Čalfa, Klaus, Kočárník, Černogurský, Rychecký, Mečiar, Dlouhý, Dyba atd., která obhájila dílo komunistů, jež se nesmělo roztříštit restitucemi, ale muselo být zachováno pro privatizaci.
Tlustý, Tyl, Tomášek - trio zvané 3T, ke kterému jako k tvůrci zákona o půdě se upíraly naděje venkova, jenž nervozně čekal na vrácení půdy a zemědělského majetku. "Co bylo ukradeno musí být vráceno," na nesčetných shromáždění zemědělců znělo ze strany 3T. Podle zákona měla osoba povinná (velkovýroba) majetek vydávat podle dohody, pokud k dohodě nedošlo měl rozhodnout soud.
Zemědělec ovšem nemůže několik měsíců nebo roků čekat na rozhodnutí soudu. Čas je běžec s dlouhým krokem, agrotechnické termíny jsou nemilosrdné, zvířata hladem vydrží sotva půl dne. Zájemců o soukromé hospodaření, kteří se k svému majetku nemohli dostat, masově ubývalo.
Čas rychle dospěl k roku 1992, k vládě V.Klause a k privatizaci a transformaci. Zatímco prosťáčkům v uších ještě znělo listopadové zvonění klíčů jako naděje na "vyrovnání majetkových křivd", ti nejotrlejší si za blahovolného přihlížení vlády zřídili tzv. tunely na miliony. Tento jev nemohl samozřejmě minout ani zemědělství, i když se více než o chemicky zahnojená pole a rezaté stroje jednalo o odběratelské a zpracovatelké podniky. Přesto pádem Agrobanky, kampeliček a dalších finančních institucí přišel venkov o slušnou hromádku peněz, které mohly přispět k vyřešení otázky restitucí.
Polistopadových 18 let opět potvrdilo, že zemědělství není obor jako kterýkoli jiný. Půda a na ní nabalený zemědělský majetek dokážou vytvážet nevyzpytatelné situace, jejichž řešení se vleče nekonečně dlouho. To jsou staleté zkušenosti-než dojde k rozuzlení problému, změní se režim a zase se pro půdu vymýšlejí nová pravidla. (František Novotný)
Foto: autor
Žádné komentáře:
Okomentovat