V poslední době se v souvislosti s novým povolebním uspořádáním stále častěji objevují zvláštní články o zdravotních a sociálních právech jako o pozůstatku komunizmu. Autory jsou obyčejně dobře materiálně zajištění pamětníci, kteří si období komunistického režimu pamatují maximálně z mateřských a jiných škol. Svou demagogickou volební kampaní jen potvrzují starou pravdu, že sytý hladovému nikdy neuvěří.
Prognózy o tom, že v nejbližších letech bude česká země zamořena lidmi nad 65 let, by možná bylo možné označit za poplašné zprávy, neboť jejich záměrem je negativně ovlivnit myšlení a chování mladších generací, které prakticky vůbec nejsou odolné proti různým kampaním - příkladem je komerční reklama, nabídka zboží je z 95 procent zaměřena na mladé lidi do 30 let. A rádoby objektivní články o vysokých sociálních podporách, umně podložené statistickými čísly vytrženými z kontextu, nejsou ničím jiným než reklamou vlády a ekonomických subjektů, které s ní spolupracují.
Co se týče důchodů, je vytvářen dojem, že to je česká specialita zavedená komunisty. Pomine-li se ustavní právo na zabezpečení ve stáří, doplněné různě vykladatelným slůvkem přiměřené, bylo by třeba uvést, že od počátku 20. století existuje ve všech vyspělých demokratických zemích, především že se nejedná o charitu, ale o pojštění, ze kterého zdaleka nejsou pojištěncům vyplácené ani ty peníze, které do něho vložili.
V českém případě se ve skutečnosti jedná o státní pojišťovnu, do které od roku 1948 musejí všichni lidé produktivního věku povinně přispívat, bez ohledu zda z něho budou čerpat, nebo ne. Ohromné částky, které do systému jdou, jsou pro vládu peníze spadlé s nebe, peníze schopné uhradit i největší dluh, který vláda udělá. Horší je to, když tato státní pojišťovna - v našem případě ČSSZ - má plnit povinnost vůči pojištěncům. Platit se nechce nikomu, stát nevyjímaje, zvláště když se zjistí, že peníze pojištěnců ve státní kase nejsou, že byly vypůjčeny na záchranu vytunelovaných bank a podobných privatizačních rošád, či na mezinárodní arbitráže.
V případě, že vládní národohospodáři nechtějí rozházené peníze navrátit do sociálního systému, objednají si reklamní demagogickou kampaň, jejíž hlavním argumentem je : "Doba se změnila. Už není socializmus, stát se o občany nemusí postarat. Na penzi, sociální dávky a bezplatné zdravotnictví není ani po létech placení nárok."
Žádné komentáře:
Okomentovat