Schengen versus sobectví.

Ministři vnitra devíti nových členských států Evropské unie oznámili v minulých dnech v Praze, že jsou připraveni zrušit k 21. prosinci pozemní kontroly na vnitřních hranicích a začlenit všechny země do schengenského prostoru volného pohybu. Ministři schválili takzvanou Pražskou deklaraci, ve které se uvádí, že země, které aspirují na členství v Schengenu, učinily veškerá potřebná opatření a mohou se trvale zapojit do prostoru volného pohybu.

Rozhodujícím opatřením minulého období bylo zavedení systému, který obsahuje údaje o hledaných, pohřešovaných a nežádoucích osobách a o odcizených vozidlech a dokladech. Přeshraniční policejní spolupráce podle něj zaručí pro země větší bezpečí než současné hraniční kontroly.

Setkání ministrů v Praze předcházelo zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci. 14. prosince by měl rozhodnout EP jako celek. Pak bude moci rozšíření definitivně formálně schválit Rada Evropské unie. Vstupem do Schengenu se zruší kontroly na vnitřních hranicích mezi starými a novými členskými státy EU a mezi novými členskými státy navzájem. Na mezinárodních letištích by se měly zrušit 31. března příštího roku.

Tolik oficiální jednání politiků - volnému pohybu mezi sousedními zeměmi EU by nemělo nic bránit, jako nebrání nic uvnitř jednotlivých zemí, mezi okresy nebo kraji. Bohužel tak jednoduché to pro všechny není. Uměle vytvořené hranice mezi lidmi totiž dlouhá léta poskytovaly výborný job celým generacím úředníků a vojáků. Státní hranice naplňovala volební kampaň politiků, bez rozdílu politického systému.

Úředník ani politik se teplých křesel nikdy lehce nevzdá. Nejdříve se ozvali Rakušané. Cesta do Rakouska nebude ani po Novém roce úplně volná. Ač po vstupu Česka do takzvaného schengenského prostoru zmizí hraniční kontroly, jižní soused totiž plánuje, že policisty odvelené od hranic pošle hlídkovat jen pár kilometrů za ně. Rakouské politiky k tomu prý přinutili obyvatelé příhraničních měst, kteří se obávají zvýšení kriminality.

Kdo se setkal s několika kontrolami rakouské policie, zřejmě tomu uvěří, neboť dojem, že, na základě informace některého pozorného občana jde policie na jisto, je hodně silný.

Strach ze zrušení hranic nemá Německo, které při potírání kriminality spoléhá na spolupráci policie sousedních zemí. Rakušany od pokračování kontrol neodradil ani návrh na podobnou přeshraniční spolupráci policie. Standardně je policistům dovoleno pohybovat se deset kilometrů od hranic, ale Rakušané by chtěli operovat i dále – až třicet kilometrů od hraniční čáry.

Klasický podraz proti zájmům českého obyvatelstva však přišel ze strany českých ochránců přírody. Ti nechtějí opustit mocenské pozice, a Schengen nechtějí respektovat. Chtějí zabránit obnovení starých cest z Čech do Bavorska, pro ně by "zelená hranice" mezi českou částí Šumavy a Bavorskem a Rakouskem asi měla existovat "na věčné časy." Za své vzaly jejich dlouhodobé proklamace o spojení Šumavského národního parku s parkem Bavorský les a vytvoření společného, široké veřejnosti přístupného, zeleného ostrova ve středu Evropy. Nadále se ukazuje, že na prvním míste českých ochránců přírody jsou politické mocenské zájmy, podložené bohatou finanční podporou státu.