Bolševici však podmínky dohod s Masarykem neplnili, snažili se odchodu československých legionářů zabránit, jejich záměrem bylo: marxisticky smýšlející část českých vojáků přetáhnout do svých jednotek, ostatní pobít. 25.května 1918 vydal Lenin příkaz: "Zastřelit každého Čecha, který odmítne vstoupit do bolševických ednotek!"
V té době bylo Švecovi svěřeno velení I.divize - přechod k bolševikům byl zastaven. Švec nikdy antipatie k bolševikům neskrýval, proto se jim nehodlal vzdát. Jeho divize sváděla hrdinné boje s bolševickou přesilou, až dvacetinásobnou, dobyla všechna strategická místa na Urale, především Samaru (Kujbyšev), a zmocnila se ruského zlatého pokladu v hodnotě 600 milionů rublů.
Bolševici ovšem nebojovali jen se zbraní v ruce, ale také svým typickým způsobem - demagogickou propagandou. Do československých táborů nasadili své vyškolené našeptávače, nebo přímo si tam zřizovali agitační střediska a kanceláře. Čeští vojáci byli zasypáváni letáky shazovanými s letadel. Mnozí čeští a slovenští vojáci bolševikům uvěřili, strhli na svou stranu i další lidi unavené dlouhým pobytem na bojištích, a pod vedením desátníka Vodičky se proti Švecovi vzbouřili.
Smrt oblíbeného důstojníka však zapůsobila více než jakýkoli kázeňský trest, vojáci si okamžitě sami uvědomili svou zbabělost. Velká síla československých legií, čítajících celkem více než osmdesát tisíc mužů, se ukázala teprve po Švecově smrti, kdy Československou sibiřskou armádu vedli tito velitelé:I.divize - generál-major Stanislav Čeček, II.divize - plukovník Sergej Wojciechovski, III. divize - generál-major Radola Gajda. Legie ovládly území od Uralu až k Tichému oceánu, přičemž na tomto území umožnily vznik Sibiřské republiky, řízené z Omsku vládou admirála Alexandra Kolčaka.
Toto další slavné období československých legií však po několika měsících skončilo, protože nastal jejich nový vnitřní rozklad. Pokus o další socialistickou vzpouru sice byl v zárodku zlikvidován - organizátoři byli uvězněni v pevnosti na tichomořském poloostrově Garnostaj, ale únava, apatie a antipatie k válce stoupaly.
Když legionáři nečinně přihlíželi, jak bolševici obsadili Omsk a popravili Kolčaka, nezbývalo československému velení nic jiného než 7.února 1919 s bolševiky uzavřít mír, vydat jim Sibiř i zlatý poklad, a dobrovolníky přes Vladivostok dopravit do Evropy.
Po návratu do vlasti legionáři na svého statečného velitele nezapomněli, postavili mu v mnoha městech pomníky a iniciovali, aby po něm byly pojmenovány ulice, náměstí, mosty, kasárna atd. Jméno plukovníka Švece však vadilo jak nacistům, tak komunistům, muselo na dlouhých padesát let zmizet z nároží, encyklopedií i z učebnic. Švecovy sochy, které nezničili nacisté, odstranili komunisté. Ani v současnosti se jméno Švec nevrátilo do vědomí lidí, nadále je téměř neznámým pojmem.
Žádné komentáře:
Okomentovat