Mizí malé české obce.

Není příliš příjemné sledovat marný boj některých malých obcí o přežití. Snaží se umírat vztyčenou hlavou. Úpadek venkova je mnohem větší, než politici, historikové, etnografové a jiní velkoměstští znalci venkovských problémů jsou schopni pochopit. Nedochází jen k rušení málotřídních škol, obchodů a veřejné dopravy, mění se tvář vesnice i její duše.

Žádat na velkoměstském podnikateli, aby se v zapadlé osadě zavázal trvale žít, je sice možné. Požadovat, aby na nemovitosti, kterou mu obec prodá, zřídil stylový malý venkovský objekt, je také možné. Těch podmínek může být nekonečně.

Kus popsaného papíru je asi vše, čeho v tomto případě může obec dosáhnout. Existuje totiž hustá džungle zákonů, v níž i méně schopný právník vždy najde paragraf o neplatnosti smlouvy. V nejlepším případě může vesnický starosta jen přihlížet, jak v obci vyrůstá luxusní penzion příměstského typu. Obyčejně obec musí navíc kvůli roztomilému stavebníkovi shánět statisíce a miliony na to, aby k objektu mohla být postavena příjezdová komunikace a inženýrské sítě.

Výsledkem zpravidla není trvale obydlený rodinný dům ani podnik, který by obci přinesl pracovní místa a oživení. Pro dobrotu na žebrotu. Majitel v domě samozřejmě nežije. O letních prázdninách, a jsou-li v blízkosti možnosti lyžování, i v zimě jsou v něm ubytováni hosté, zpravidla cizinci. Po většinu roku je objekt prázdný, bez života.

O nějakém výnosu pro obec se nedá hovořit, pokud je majitel penzionu registrován jako podnikatel, tak je jeho sídlo úplně v jiné obci, v jiném kraji. Zcela bezmocná je obec proti stavebníkům na soukromých pozemcích, jim nemůže klást vůbec žádné podmínky.

Kvůli nedostatku pracovních příležitostí mladí lidé z vesnic odcházejí, trvale žijícího obyvatelstva ubývá. Soukromé vesnické domy skupují městští rekreanti-podnikatelé, jsou rušeny tradiční veřejné hospody, je omezována autobusová doprava. Po čase se zjistí, že nejsou lidé, kteří by byli ochotni a schopni obsadit obecní zastupitelstvo. Obecní samospráva je zrušena, vesnice je pohlcena některou větší obcí nebo městem, zmizí ze seznamu obcí.

Fyzicky malé vesnice sice zůstávají, podle prvního dojmu se zdá, že rozkvétají do krásy. Ve skutečnosti jsou to jen barevně upravené budovy, kulisy Potěmkinovy vesnice, výkladní skříně novodobého maloměšťáctví. Po většinu roku bez života.