Objevení šelakové desky však ještě neznamenalo dokonalou reprodukci zvuku.Trvalo ještě dvě desetiletí, než se podařilo dát gramofonové desce správný počet otáček a odstranit nejnepříjemnější šelesty, šumy a různé pazvuky. Spojení gramofonu s rádiem pak vytvořilo už tak dokonalý přenos nahrávky, že toto spojení i přes vynálezy mnohem dokonalejších nemechanických záznamových technik prakticky dožilo konce dvacátého století.
Vrcholné období klasický gramofon prožíval na českém území pravděpodobně ve třicátých létech, kdy se na trh se zvukem vrhalo velké množství domácích i zahraničních vydavatelů. Výroba gramofonové desky nebyla v těch dobách jednoduchou technickou záležitostí, vyžadovala velké prostory, masivní techniku a hodně roční práce. Byla však ekonomicky zajímavá a perspektivní. Proto výrobci žárlivě střežili složení hmoty, z níž byly desky lisovány. Jejím základem byly: šelak, pryskyřice, saze, hlína.
Zvuk byl nejdříve nahráván na zrcadlově vyleštěnou voskovou desku-matrici. Na ní mohla být nahrávka hned zkontrolována. Při jakékoliv chybě nebyla oprava možná, ve výjimečných případech se nahrávka musela opakovat na novou desku. Znamenalo to, že nahrávka musela být perfektně připravena předem, především její délka (obyčejně 3 minuty) musela být přesně nacvičena.
Nahrávka vyrytá do vosku, se potom potřela jemně rozemletým grafitem, aby se stala vodivá, a byla ponořena do galvanické lázně - roztoku vody, modré skalice a kyseliny sírové. Na vosku se během čtyřiadvaceti hodin vytvořila měděná deska „master“(česky nazývaná „otec“) – první negativ zvukového snímku. Tato deska ještě nebyla vhodná k reprodukci, z ní se elektrolytickou cestou nejdříve vyrobila „matka“ a teprve z ní byl podobným způsobem vytvořen negativ „shell“(v českých továrnách nazývaný „syn“ nebo „dcera“) jako matice k vlastnímu lisování gramofonových desek. „Syn“ musel být perfektně vyčištěn a uhlazen, aby nebyl při vysokém tlaku lisů zničen.
Teprve nyní mohlo začít vlastní lisování gramofonových desek. Nejdříve se vložily do formy proti sobě dvě matrice (syni) s etiketami, mezi ně přišlo přesně odměřené množství nahřáté tvárlivé hmoty, potom se forma vložila do hydraulického lisu, který tlakem 200 atmosfér, při zahřívání párou, vylisoval do černé hmoty jemné drážky. Pak byla forma ochlazena studenou vodou, a výrobek bylo možno vyklopit, obrousit, vyleštit, vložit do barevného obalu a odeslat do prodejny. (Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat