Bio-potraviny přicházejí.

Bio-potraviny lze jednoduše charakterizovat jako jídlo bez chemie. Je prokázáno, že na jedné straně mají vyšší obsah vitaminů a minerálních látek, na druhé méně dusičnanů a téměř žádné zbytky pesticidů.

Bio-potraviny jako oficiální produkt ekologického zemědělství se na českém trhu objevily po roce 1990, tedy až v době, kdy západní Evropa s nimi měla už dvacetileté zkušenosti.

V České republice se sice biologické potraviny na trhu objevují stále častěji, ale zdaleko to není tolik jako v západních zemích. Mimo již uvedenéno opožděného příchodu do země byl při zavádění biopotravin překážkou dlouhodobě zaběhlý velkovýrobní způsob hospodaření, jehož cílem byla kvantita, dosažení největší úrody jakýmikoli prostředky. Těmi prostředky byla umělá hnojiva a pesticidy, chemické látky, jimiž se obyčejně nešetřilo.














Ve velkovýrobě se ekologie těžko prosazuje, neboť ekologičtí zemědělci dosahují jen nízkých výnosů plodin a nízké užitkovosti hospodářských zvířat. V současnosti je ekologické zemědělství oficiálně provozováno asi na 7 procentech zemědělské půdy. Zabývá se jím asi 1.000 většinou jen menších zemědělských závodů soukromých zemědělců, kteří navíc většinou jen chovají zvířata na pastvě. Vzhledem k bezvýznamnému podílu českého eko-zemědělství na orné půdě je nutno bio-potraviny dovážet ze zahraničí (zelenina), což se zase projevuje na jejich vyšší ceně.

Cena bio-potravin je nezanedbatelnou překážkou jejich většího rozšíření. Je zpravidla dvoj- až čtyřnásobně vyšší než u běžných potravin. Proto si může biopotraviny dovolit pravidelně kupovat jen asi 5 procent spotřebitelů, přičemž prodejny lze nalézt prakticky jen v Praze a několika dalších velkých městech.

Být eko-zemědělcem ovšem není jednoduchá záležitost. Existuje mnoho drobných chovatelů a pěstitelů, kteří dlouhá léta zásadně chemické přípravky nepoužívají, přesto své výrobky nemohou prodávat jako bio-potraviny. Nestačí jen nepoužívat chemické látky a geneticky upravované organizmy, hlavním předpokladem je registrace na ministerstvu zemědělství. Než dojde k registraci, musí proběhnout delší kontrola některou z pověřených organizací. Trvá potom několik let, než eko-zemědělec dostane certifikát k prodeji bio-produkce, přičemž je stále pod kontrolou.

Ekologické hospodaření je podporováno státem i Evropskou unií. Eko-zemědělci jsou zvýhodňováni jak přímými dotacemi na plochu, tak dalšími podporami, například při výstavbě nebo rekonstrukci provozních objektů, při pořizování technologií na zpracování produkce a skladování a při prodejí bio-potravin.