Google

neděle 11. listopadu 2007

Jak doktor vyzrál na pana Skrblíka (1.část).

Pan Skrblík porušil předsevzetí a uplácel lékaře. Úplatky jsou staré asi jako lidstvo samo. Jev tento je samozřejmě nezničitelný, suverénní plány na jeho vymýcení vždy jsou jen planými sliby politiků.

Za dob normalizačních, v sedmdesátých létech dvacátého století, kdy všichni byli pracující lid a mezi platy nebyly podstatné rozdíly, se uplácení stávalo povinností. Zvláště tímto jevem proslulo zdravotnictví, ve kterém měl každý pacient přiděleného svého lékaře a každý lékař své pacienty. Lékaři byli vždy proslulí tím, že milují větší hromádky peněz, a tak i za socializmu jim každá korunka byla dobrá.

Lékařů byl nedostatek, zvláště zubařů na malých městech. Ti co byli k dispozici, se právě v práci nepřetrhli, hleděli ve zdraví přežít pracovní dobu. V jednom menším městě se rychle roznesla zpráva, že přišel nový zubař, který „bere, a bere všechno, nejen peníze. Když nedáte, tak si sám řekne.“

Různé protislužby (oficiálně občanská výpomoc)a naturálie vůbec ani nebyly za úplatky považovány. Vyprávět by mohli ti, kteří se vydávali s žádostmi na úřad vlády a na ministerstva, kde byli k přejímání naturálních úplatků dokonce vyčleněni zaměstnanci.

V zemi začínala Husákova normalizace, ale lidské zuby jsou problémem za všech režimů. Zuby bolely i ty venkovské lidi, kteří v úpadkových kolchozech dostávali symbolickou mzdu. Pokud chtěli přežít, musela se na jejich dvorcích pohybovat hejna drůbeže, ve stájích chrochtala prasátka, v králíkárnách dupali králíci, za stodolou rostli brambory, na stromech bylo ovoce.

S touto situací byl obeznámen i náš nový zubař, jenž si zřejmě předsevzal, že jeho domácnost musí být stále bohatě předzásobena čerstvými produkty venkova. V zubní ordinaci většinou padaly otázky tohoto typu:

„Kde bydlíte?“ „Kde pracujete?“ „Co chováte a pěstujete?“

Když pacient poctivě přiznal, co doma má, následoval první jakoby nesmělý požadavek:
„Přineste mi příště dvacet vajíček, protézu vám udělám přednostně. “

Při další návštěvě byl pacient požádán o kuře, potom o kachnu, husu, králíka, brambory atd.. A tak pacienti do ordinace přicházeli s naditými taškami.(Autor:SK)
(Pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat