O návštěvě tohoto zubaře se v předvečer v pohostinství Jednoty zmínil traktorista Skrblík, jenž byl proslulý až nezřízenou šetrností. Což právě potvrzoval upíjením sodovky v ceně 0,50 Kčs. Načež zlomyslnými spolustolovníky byl upozorněn, že bude muset do ordinace přinést naturální úplatek, jinak nové zuby mít nebude.
„Co bych mu nosil?“ rozčiloval se, „celý život platím pojištění, tak proč bych měl za ošetření platit. Když zubař má mlsnou hubu, ať si jde stoupnout do fronty před Masnu! Nic mu nedám!“
S tímto odhodlání vešel příští den do přeplněné čekárny. Jak pochodil, vyprávěl večer v hospodě: Na všechny otázky zubařovy odpovídal, že nic nemá, nic nechová, nic nepěstuje, jen pracuje a pracuje. Těch pár korun, co vydělá, hned utratí, nemá čas ani na domácí hospodářství.
Doktor byl mrzutý z té bídy, ale nevzdával se a neúnavně naléhal: „Když nemáte nic doma, tak to máte ve družstvu, tam přece s něčím pracujete?.“
„Hnůj, jenom hnůj, jenom s hnojem dělám,“ úmyslně odpověděl v domnění, že zubař přestane loudit.
„Vida, pak že nic nemáte!“ zajásal zubař, „když mi přivezete pěknou fůru hnoje, budete mít do měsíce nové zuby.“
V tu chvíli se v panu Skrblíkovi zhroutila veškerá předsevzetí, byl tak překvapen, že hnůj lékaři slíbil.(Autor:SK)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat