Kennedy byl nadějí i pro lidi v Československu.

Před čtyřiačtyřiceti lety kdosi otevřel dveře jedné světnice v třeboňských kasárnách a zvolal: "Atentát na Kennedyho!"

"Jdi do pr...," odpověď informátor neslyšel, neboť zřejmě šel zprávu oznámit dál. Nikdo ze třiceti mladých mužů, kteří se po celodenním tvrdém výcviku na světnici nalézali, zprávu nekomentoval. S podobnými senzacemi se voják lidové armády setkával denně, většinou se jednalo o výmysly.

Když po několika minutách přišel se stejnou informací i velitel čety, nastala na slamnících skleslá nálada. J.F. Kennedy, ač oficiálně nepřítel, imperialista a protisocialistický zloduch, byl i v komunistickém Československu nejpopulárnějším světovým politikem.

Smutek v Československu, mezi běžným obyvatelstvem, byl sice neoficiální, ale o to upřímnější. I vojáci základní služby byli rozčarováni, přestože jim právě Kennedy v předcházejícím roce způsobil nejkrutější chvíle vojenské služby.

V době kubánské krize, kdy americké námořnictvo blokovalo kubánské přístavy, aby tam Sovětský svaz nemohl dopravit jaderné zbraně, měla československá armáda pohotovost. Byl to měsíc spánku v uniformě a botách, se samopalem na prsou, doplňovaný pravidelnými poplachy.

Sovětští generálové zuřili, českoslovenští je napodobovali a po měsíci zřejmě jen neradi končili bojovou pohotovost armády, jejíž vojáci vlastně fandili Američanům, ve většině případů Kennedymu. Kennedy byl nadějí, že přinutí Chruščova a celou východní Evropu k ústupkům, k definitivnímu ukončení "studené války.(Jiří Krž)