Zítra to bude 15 let - shodou okolností den 90. výročí ruské bolševické revoluce - co zemřel v Praze Alexander Dubček, jeden z posledních Čechů a Slováků, který se snažil zachránit společný stát. Zemřel na následky automobilové nehody z 1.září 1992 Podle vyšetřovatele autonehodu zavinil řidič Dubčekova BMW, který na 88. km dálnice na Brno nerespektoval omezení rychlosti a v rychlosti asi 120 km/hod nezvládl řazení a vylétl z dálnice. Řidič si odseděl ve vězení 12 měsíců. To je vše, co doposud mohli vyšetřovatelé sdělit. Podezření, že na Dubčekově havárii se podílela sovětská KGB, se oficiálně nepotvrdila, přičemž dokumenty o její činnosti, které Dubček vezl, aby je předal do Moskvy, se v havarovaném autě nikdy nenašly.
Dubček byl komunistický idealista, který upřímně věřil v komunizmus bez násilí. Do komunistické strany Dubček vstoupil ve svých osmnácti, v roce 1939. Jedenadvacet let jí pak oddaně sloužil všude, kam ho strana postavila-jak se říkalo. Pátého ledna 1968 byl jako první tajemník ÚV KSČ dokonce instalován až na samý vrcholek stranické pyramidy. Tím drastičtější byl posléze jeho pád, politický i lidský, když v noci na 21. srpna 1968 vtrhlo do Československa skoncovat se "socialismem s lidskou tváří" na tři čtvrtě miliónu Brežněvových třídních bratrů.
Skutečná Dubčekova smrt (politická) nastala už v dubnu 1969, když Gustáv Husák, Vasil Bilak a další Brežněvovi knechti popravili Dubčekův socializmus s lidskou tváří, zmocnili se Československa a na dalších dvacet let ho uvrhli do politické, ekonomické a kulturní izolace.
Dubčekovo odstranění bylo provedeno s typickou husákovskou záludností. Husák si byl vědom Dubčekovy popularity, obával se vášní na veřejnosti a nepokojů, proto využil cenzury a zvrat v komunistické straně provedl 16. dubna 1969 v naprosté tichosti. O tom, že Dubček byl zbaven funkce, se veřejnost nepřímo dozvěděla až za několik dní, když Husák vystupoval s takovou samozřejmostí, jako by byl generálním tajemníkem UV KSČ odjakživa. Teprve 29. dubna 1969 sdělovací prostředky oznámily, že Dubček se stal předsedou Federálního shromáždění.Po krákém čase mu Husák i tuto trafiku odebral a poslal ho jako velvyslance do Bulharska, ale opět nakrátko. Více než deset let, před odchodem do důchodu, Dubček pracoval jako úředníček bratislavského lesního závodu, neustále sledován Státní bezpečností. Na konci roku 1989 se pokusil o návrat do politiky. Bohužel socializmus s lidskou tváří už vrátit nemohl. Slouží mu ke cti, že ani po listopadovém zvratu nepřevlékl kabát, nezapřel vlastní levicové cítění. Přes intermezzo ve Veřejnosti proti násilí završil svou politickou pouť ve slovenské sociální demokracii.
I po listopadu 1989 jméno Dubček mělo doma i v cizině zvuk. Alexander Dubček zosobňuje pád velké iluze, on totiž svým lidsky jímavým údělem, svou statečností v bezmoci v roce osmašedesátém i po něm odebíral růžové brýle těm omámeným intelektuálům, kteří věřili, že komunismus lze reformovat, zcivilizovat. Proti svým původním ideálům nakonec lidstvo přesvědčil, že komunizmus není spasením, nýbrž hrozbou, záhubou.
Žádné komentáře:
Okomentovat