Když to nedělní odpoledne před deseti léty Václav Klaus složil v Lánech do ruky prezidenta Havla demisi vlády a prohlásil, že v budoucnosti se jako řadový člen na žádné vládě podílet nebude, velká část národa radostně zajásala, že tento člověk skončil v propadlišti novovodobých českých dějin.
„To neznáte Hadimršku,“ naznačoval Klausův pokřivený úsměv. Lidé tenkrát nebrali v úvahu, že pro pragmatika je i vypuštěný rybník rybníkem. Stačí ucpat výpusť, počkat na vodu a zase plavat.
V průběhu roku 1997 se začala projevovat neschopnost vlády, zastavit hrozivý nárůst deficitu obchodní bilance a udržet hospodářský růst. Ještě na jaře Klausova vláda situaci bagatelizovala. Situace se stala neúnosnou zvláště po vykradení CS-fondů (za požehnání ministerstva financí se na věky vypařilo 1,2 miliardy Kč). V té chvíli bylo jasné, že vláda musí odstoupit, že jí nepomůže pomoci ani argument že: „zmizení desítek a stovek miliard korun z bank a fondů je naprosto legální, podle schválených zákonů.“
Podle premiéra Klause bylo všechno v pořádku, včetně rozpadající se ODS. V pořádku pro Klause byli i Lajos Bácse a Radživa M.Sinhy, tajemní sponzoři, kteří na konto ODS poslali 7,5 milionu korun. Koncem června TV Nova objevila, že tím tajemným sponzorem je tenista Milan Šrejber, jehož konto objevila ODS „náhle“ 25.listopadu v bance Haná. Hned na to velvyslanec ve Švédsku Petr Kolář sdělil tisku, že o těchto penězích věděl Václav Klas už nejméně jeden rok. Po nechutném vzájemném obviňováním představitelů ODS vzal skandál na sebe místopředseda Libor Novák.
Hned druhý den zveřejnila média informaci o tom, že ODS má 170 milionů korun na tajném kontě ve Švýcarsku. Ivan Pilip a Jan Ruml vyzvali Klause, aby odstoupil z funkce předsedy ODS. Klaus neregoval a odjel do Srbska. (pozn. na zahraniční cestu odjíždí vždy, když se jedná o nějakou nepříjemé jednání, návštěvu nebo církevní oslavu). Když premiér Klaus neviděl ani neslyšel, jednali v sobotu ráno tedy koaliční parneři, demisi podali ministři za KDU a ODA. Více než půldruhého dne pak trvalo, než se rozpolcené ODS podařilo Klause přinutit (na snímku LN), aby podal demisi celé vlády.
Následovalo krátké období Tošovského úřednické vlády a předčasné volby, po nichž přišlo osmileté období socialistických vlád, které se také neobešlo skandálů (například komplot Zeman-Klaus) a bez demisí (Gross).
Po sponzorské aféře to nebylo zkompromitované tvrdé Klausovo jádro ODS, jak všichni předpokládali, které logicky mělo zmizet z politické scény, ale vytratili se konkurenti, kteří založili Unii svobody. Občan-pragmatik totiž mimo peněz volí tvrdost, agresivitu, vyhledávání půtek, převálcování a kopání do slabších a bezbraných, nevadí mu ani vítězovy neférové způsoby boje. Násilí tak přivedlo k moci nacisty i komunisty. Od násilí psychického je k tělesnému jen kousek.
Ukázalo se to už po rozpadu Občanského fóra, kdy i přes silnou mediální kritiku arogance a bezohlednosti ODS a jejího předsedy se v roce 1992 ODS vydrala nahoru na politické výsluní. Naopak OF, které v roce 1989 vykonalo práci mouřenína a svrhlo komunistickou totalitu, v prostředí velkých peněz brzy upadlo v zapomnění. Totéž se stalo i s US, neboť česká společnost stále více bere hlasatele morálky jako zbloudilce.
Žádné komentáře:
Okomentovat