Google

neděle 30. prosince 2007

Rádiosylvestr (1.část).


Vítání Nového roku u rozhlasového přijímače sice už zdaleka není tak běžné, jako bylo v polovině dvacátého století, už hodně dlouho program poslední noci ve starém roce zajišťuje hlavně obrazovka televizoru. Přesto poslech radia vůbec není ničím nedostupným. Stačí zapnout přijímač a naladit některou z nepřeberného množství stanic.

Ypsilon v nadpisu tohoto článku nevloudil se neúmyslně. Leccos se časem mění, před osmdesáti léty se tvrdé y ve jménu papeže, který císaře říše římské přivedl na křesťanství, ještě psalo.

Pro generaci narozenou v druhé polovině dvacátého století je asi nepředstavitelné, že by zvuk z rozhlasového přijímače denně nevyplňoval prostory domovů, kanceláří, restaurací, dopravních prostředků atd. K tomu, než rozhlas si své současné neodmyslitelné místo v lidské společnosti našel, nutně musel předcházet určitý vývoj. O tom jakým způsobem mohl rozhlas ve svých prvopočátcích být přijímán na českém jihu, se po novém roce 1925 zachoval dobový záznam.

V roce 1924 byl rozhlasový přijímač výjimečnou věcí. V jižních Čechách to nebyla jenom cena (okolo 600 Kč), co bránilo rozšíření, ale hlavně velmi špatný příjem českého vysílání z Prahy, jediné stanice v Čechách. Slušně slyšet byla jen za dobrých atmosférických podmínek. Daleko lepší byl příjem některých stanic zahraničních. Výhodou pro tehdejší posluče naopak byl čistý éter, který ještě nebyl přeplněn radiovým signálem, což umožňovalo naladit i hodně vzdálené stanice.

Lov rozhlasových stanic se pro progresivní mladé lidi stal velkým dobrodružstvím. Touha toulat se po světě se plnila, přičemž nebylo třeba opouštět teplíčko domova. Protože soukromé držení přijímače nebylo lehce dostupnou záležitostí, nadšení průkopníci poslechu radia vytvořili kluby, v nichž na společném přijímači ladili programy různých stanic. Po vzoru Prahy a Brna vznikl další československý rádioklub i v Českých Budějovicích. Členové rádioklubu měli privilegium spočívající v možnosti poslouchat rádio v neděli od 11.00 do 12.30 hod. a ve středu a v pátek od 20.00 do 22.00 hod.

Rádio nebyla lehce přenosná krabička, ani jeho hlavní součástky nebyly miniaturní polovodiče jako u současných rádií. Hlavní částí rádia také nebyly malé skleněné elektronky jako u přístrojů v padesátých a šedesátých létech, ale poctivé velké lampy. Samotné lampy, samozřejmě, by nic nesvedly, musely je doplnit další součástky, které také nebyly malé, dohromady se daly vážit na kila. A to takový masivní přijímač ještě neměl napevno zabudovaný těžký reproduktor, většinou se používala jen sluchátka.

Protože společný poslech radia býval pánskou záležitostí, objevily se kvůli němu konflikty v rodinách, neboť mnohé dámy neměly příliš pochopení pro takovou zábavu. Každá významná technická novinka si při svém vstupu do života zákonitě vyžádá větší, či menší oběť. Problémy tedy nemohly vynechat ani první rádioposluchače. Mimo nadšení pro rádio však jim nechyběl typický český smysl pro humor, což dokládá veršování neznámého autora:

My máme přijímač-radio
teď dáme pannám adio.
Večer zapneme aparát,
musí nám celou noc pěkně hrát...


Poslech rádia byl proto členy radioklubu vybrán jako nejlepší způsob ukončení roku 1924. Jak rádiosylvestr proběhl v partě českobudějovických posluchačů, podrobně zaznamenal jeden z nich. (Pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat