A. Švehla, jeden z "mužů 28. října."

Zítra uplyne už 74 let od úmrtí Antonína Švehly, jednoho z úspěšnějších československých politiků. Jeho smrt v prosinci 1933 upřímně oplakal především český venkov, Švehla byl pro venkov velkou oporou a nadějí.

Mezi spoustou lidí z celé země nechyběl na Švehlově pohřbu ani třiaosmdesátiletý prezident T.G.Masaryk. Byl už také nemocný, hradní úředníci mu účast rozmlouvali, neboť byl dvacetistupňový mráz. Masaryk odsekl:„Švehla se pro republiku také nikdy nešetřil.“

Masaryk si Švehly velmi vážil, i když mnohokrát měli rozdílné názory. Bylo to „manželství z rozumu“, neboť Masaryk poznal, že Švehla jako morální autorita je pro zemi darem s nebes. V posmrtné vzpomince na bývalého premiéra napsal: „Našel jsem v něm při budování nové republiky a demokracie spolutvůrce loajálního a dovedného. Náš stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.“

Antonín Švehla se narodil v roce 1873 v Hostivaři. Vyrůstal na statku, což ovlivnilo celý jeho další život. Znal tvrdou práci zemědělců i nuzný život venkovského obyvatelstva. Zřejmě už v mládí pochopil, že sedlák, pokud chce přežít, nesmí ustupovat tlakům různých ideologií a podřizovat se prospěchářům. Poznal také, že jedinec na vesnici je proti politickým a ekonomickým tlakům bezmocný, že šance venkova je ve spojení do družstev, spolků a především do jednotné politické strany.

V roce 1902 se stal místopředsedou Sdružení českých zemědělců, odkud to nebylo daleko do vysoké politiky. V roce 1906 se Švehlovi podařilo založit časopis Venkov, který se postupem let stal orgánem agrární strany. V roce 1908 byl zvolen do zemského sněmu. Od roku 1909 byl v čele výkonného výboru Českoslovanské agrární strany.

Už před první světovou válkou byl zastáncem autonomie českých zemí. Během války patřil spolu s Kramářem a Šámalem k hlavním činitelům domácího odboje. V červenci 1918 se stal předsedou Národního výboru.

Byl to právě Antonín Švehla, kdo 28.října 1918 přijal Andrássyho (rakouský ministr zahraničí) notu o splnění Willsonových požadavků na svobodu středoevropských národů. Pak společně s dalšími „muži 28.října“ Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a Slovákem Vavro Šrobárem, předsednictvem Národního výboru, převzali v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku státní moc a veřejnou správu.(pokračování)