Po zkušenostech z končícího prezidentského volebního období si převážná část obyvatelstva příliš nepřeje, aby prezidentem opět byl člověk s přísně vyhraněným jednostranným politickým názorem. S tím nebyly dobré zkušenosti nikdy v minulosti. Navíc agresivita a neustálé zapojování do sporů domácích i mezinárodních se příliš nehodí k důstojnosti hlavy českého státu.
V českých poměrech není také tradice národohospodáře v prezidentské funkci. Ústavní pořádky země prezidentům nikdy neumožňovaly přímo zasahovat do konkrétních ekonomických záležitostí vlády.
Velkou naději uspět by zřejmě neměl ani uhlazený diplomat, který v salónech krásy nebo v růžových sadech nic nepokazí, ale zoufá si, bude-li ze všech stran poléván kbelíky špíny a rván za nohavice smečkou vlků z divokého bulváru.
V českých poměrech by spíš vyhovovaly silácké hospodské manýry, se kterými však hlava malého státu neuspěje v zahraničí - tam jsou zaběhlé jiné mravy a jiné slovníky.
Prezident země by měl být asi jako sportovci vysněný ideální rozhodčí, který se přímo nepodílí na hře, ale je její ústřední postavou, chová se nenápadně, přesto je stále vidět a jsou s ním spokojeni hráči obou stran i diváci. Člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, bohužel není k nalezení na hřištích, natož na intrikánské české politické scéně.
Přestože jsou v českých zemích stále konány pokusy o zavedení mnohých novinek, vládne zde silně konzervativní myšlení, přijímání nekonvenčních řešení se málokdy setká s úspěchem. Zavádění nových myšlenek zde také vyžaduje určitý čas, zdolávání schodů po třech se u národa nesetkává s porozuměním. V politice to platí mnohonásobně.
Pokušení, dostat se vzhůru zásluhou neobvyklých zákulisních handlů, je sice velké, ale je to bumerang, který sice protivníkovi udělá bouli. Potom ale se vrátí a buší do hlavy jeho majiteli.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat