Před nedávnem přišlo ministerstvo životního prostředí s návrhem na zálohování nápojových plastových obalů, záloha by měla být 5 korun.
Zálohování plastů není to žádná světová novinka, v řadě zemí už je s různými výsledky praktikována. Ve Švédsku se zpět vrací 86 % plechovek i PET lahví, v Norsku 93 % plechovek a 80 % PET lahví, v Německu 95 % plechovek i PET lahví.
Plastové lahve do přírody nepatří, jsou ostudnou vizitkou země. Z rychle jedoucího vozu nejsou kolem silnic vidět, ale je jich nepředstavitelné množství. Jako cyklista mám velkou možnost sledovat okolí silnic, odhaduji, že na každých deset metrů je jedna odhozená plastová lahev nebo roztrhaná igelitová taška - někdy naplněná dalšími odpadky. Podobné je to i kolem železničních tratí, kolem cyklotras, kolem pěších turistických tras i vodních toků.
Musím konstatovat, že odhazování plastových lahví je jeden z českých způsobů turistiky, zvláště té letní. V loňském roce jsem na kole projel na území Rakouska několik set kilometrů, a přestože jsem se snažil ostřížím zrakem odpadky hledat, podařilo se mi za celou dobu zahlédnout jen jednu plastovou lahev. Nemyslím, že by odpadky stačili uklidit, i když to tam zřejmě patří k povinnostem cestářů, ale zřejmě tam zabrala osvěta, ohleduplnost k přírodě.
Německo, Rakousko či Nizozemí dlouhodobě recyklují mezi 55 až 60 % svého komunálního odpadu. Plán odpadového hospodářství ČR určil cíl alespoň 50 % od roku 2010. V České republice se dnes recykluje zhruba polovina z 60 000 tun prodaných PET lahví. Toto číslo představuje necelých 5 promile komunálního odpadu nebo také jen 4 % současného tříděného sběru v obcích.
Proto chce MŽP podíl nevyužitého odpadu zásadně snížit. Dobrovolné třídění funguje jen do určité míry. Ekonomická motivace prý umožňuje dosáhnout nesrovnatelně lepších výsledků. Zavedení například švédského modelu by zvedlo v ČR počet vybraných PETek o dalších 20 000 tun.
Zálohování plastových PET obalů na nápoje zvýší množství odpadů, které se dostanou k recyklaci. Zavedení záloh naopak odradí řadu lidí od toho, aby nosili své plastové odpady do separovaného sběru? Co tedy přinese případné zálohování nápojových obalů životnímu prostředí v České republice?
Námitek proti zálohování PET-lahví je celá řada. Odpůrci zálohování operují odhady, že se nijak významně nezvýší recyklaci komunálního odpadu. Stejného efektu, jakého je možné dosáhnout zálohováním, je prý možné dosáhnout i stávajícím tříděným sběrem. Stačilo by, aby o 4 % obyvatel více začalo třídit odpad a efekt na využití komunálního odpadu bude stejný jako výsledek zálohování.
Zálohy na lahve by pravděpodobně výrazným způsobem snížily množství odpadů a obalů, které veřejnost třídí. Navíc v případě zavedení záloh by asi došlo k výraznému narušení velmi dobře a dlouhodobě budovaného systému.
Negativně zálohování by dopadlo na obchody na vesnicích a malých městech, kde majitelé nemají prostředky na zakoupení automatů na třídění a počítání lahví. Neřešitelným problémem by bylo i ruční třídění, neboť použité lahve se nesmějí dostat do styku s prodávanými potravinami.(Robert Fischer, 18.2.2008)
Zálohování plastů není to žádná světová novinka, v řadě zemí už je s různými výsledky praktikována. Ve Švédsku se zpět vrací 86 % plechovek i PET lahví, v Norsku 93 % plechovek a 80 % PET lahví, v Německu 95 % plechovek i PET lahví.
Plastové lahve do přírody nepatří, jsou ostudnou vizitkou země. Z rychle jedoucího vozu nejsou kolem silnic vidět, ale je jich nepředstavitelné množství. Jako cyklista mám velkou možnost sledovat okolí silnic, odhaduji, že na každých deset metrů je jedna odhozená plastová lahev nebo roztrhaná igelitová taška - někdy naplněná dalšími odpadky. Podobné je to i kolem železničních tratí, kolem cyklotras, kolem pěších turistických tras i vodních toků.
Musím konstatovat, že odhazování plastových lahví je jeden z českých způsobů turistiky, zvláště té letní. V loňském roce jsem na kole projel na území Rakouska několik set kilometrů, a přestože jsem se snažil ostřížím zrakem odpadky hledat, podařilo se mi za celou dobu zahlédnout jen jednu plastovou lahev. Nemyslím, že by odpadky stačili uklidit, i když to tam zřejmě patří k povinnostem cestářů, ale zřejmě tam zabrala osvěta, ohleduplnost k přírodě.
Německo, Rakousko či Nizozemí dlouhodobě recyklují mezi 55 až 60 % svého komunálního odpadu. Plán odpadového hospodářství ČR určil cíl alespoň 50 % od roku 2010. V České republice se dnes recykluje zhruba polovina z 60 000 tun prodaných PET lahví. Toto číslo představuje necelých 5 promile komunálního odpadu nebo také jen 4 % současného tříděného sběru v obcích.
Proto chce MŽP podíl nevyužitého odpadu zásadně snížit. Dobrovolné třídění funguje jen do určité míry. Ekonomická motivace prý umožňuje dosáhnout nesrovnatelně lepších výsledků. Zavedení například švédského modelu by zvedlo v ČR počet vybraných PETek o dalších 20 000 tun.
Zálohování plastových PET obalů na nápoje zvýší množství odpadů, které se dostanou k recyklaci. Zavedení záloh naopak odradí řadu lidí od toho, aby nosili své plastové odpady do separovaného sběru? Co tedy přinese případné zálohování nápojových obalů životnímu prostředí v České republice?
Námitek proti zálohování PET-lahví je celá řada. Odpůrci zálohování operují odhady, že se nijak významně nezvýší recyklaci komunálního odpadu. Stejného efektu, jakého je možné dosáhnout zálohováním, je prý možné dosáhnout i stávajícím tříděným sběrem. Stačilo by, aby o 4 % obyvatel více začalo třídit odpad a efekt na využití komunálního odpadu bude stejný jako výsledek zálohování.
Zálohy na lahve by pravděpodobně výrazným způsobem snížily množství odpadů a obalů, které veřejnost třídí. Navíc v případě zavedení záloh by asi došlo k výraznému narušení velmi dobře a dlouhodobě budovaného systému.
Negativně zálohování by dopadlo na obchody na vesnicích a malých městech, kde majitelé nemají prostředky na zakoupení automatů na třídění a počítání lahví. Neřešitelným problémem by bylo i ruční třídění, neboť použité lahve se nesmějí dostat do styku s prodávanými potravinami.(Robert Fischer, 18.2.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat