V polovině 19. století byla největším českým městem Praha (115 000 obyvatel), velkým městem bylo i Brno (45 000 obyvatel), třetím největším městem byla Jihlava (18 000 obyvatel).
Vídeň, hlavní město monarchie, v té době měla už 1 milion obyvatel. Další česká velká města Olomouc, Šternberk, Liberec, Cheb, České Budějovice, Znojmo a Opava měla okolo 13 000 obyvatel. Od 5 000 do 9 500 obyvatel měla Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Plzeň, Prostějov, a dalších asi 30 měst. Ostatní města byla menší. Celkem v českých zemích bylo 551 měst.
Se zvyšováním těžby uhlí a s rozvojem průmyslu začal po roce 1848 prudký růst měst v severočeském pohraničí, kam převážně přicházeli dělníci a řemeslníci hovořící německým jazykem. Kolem roku 1870 už 15.000 obyvatel měla také města Varnsdorf, Rumburk, Podmokly, Teplice, Most, Karlovy Vary a Aš. Ve vnitru Čech jim v rozvoji stačilo Kladno, Plzeň, Příbram, Hradec Králové, Trutnov a Pardubice, na Moravě Prostějov a Nový Jičín.
Městské obyvatelstvo si vytvořilo své zvyky, nepsaná pravidla městského života, která se často značně lišila podle oblastí a podle velikosti a charakteru města. Mezi městským obyvatelstvem se vytvářely kasty, podle majetku a společenského postavení jednotlivých rodin.
Lidé, kteří do měst přicházeli z venkova, přinášeli si venkovské návyky; vybrali si své kostely, krámy a hospody, a jiná místa navštěvovali výjimečně. Každá ulice a každá městská čtvrť žily svým životem.
Snem měšťanstva byl klidný a pohodlný život v blahobytu. Velkým vzorem pro českého měšťáka byla velká, bohatá a noblesní Vídeň, odkud si desetitisíce českých úředníků, řemeslníků a dělníků přinášely společenské, hospodářské a kulturní návyky.
Vídeň, hlavní město monarchie, v té době měla už 1 milion obyvatel. Další česká velká města Olomouc, Šternberk, Liberec, Cheb, České Budějovice, Znojmo a Opava měla okolo 13 000 obyvatel. Od 5 000 do 9 500 obyvatel měla Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Plzeň, Prostějov, a dalších asi 30 měst. Ostatní města byla menší. Celkem v českých zemích bylo 551 měst.
Se zvyšováním těžby uhlí a s rozvojem průmyslu začal po roce 1848 prudký růst měst v severočeském pohraničí, kam převážně přicházeli dělníci a řemeslníci hovořící německým jazykem. Kolem roku 1870 už 15.000 obyvatel měla také města Varnsdorf, Rumburk, Podmokly, Teplice, Most, Karlovy Vary a Aš. Ve vnitru Čech jim v rozvoji stačilo Kladno, Plzeň, Příbram, Hradec Králové, Trutnov a Pardubice, na Moravě Prostějov a Nový Jičín.
Městské obyvatelstvo si vytvořilo své zvyky, nepsaná pravidla městského života, která se často značně lišila podle oblastí a podle velikosti a charakteru města. Mezi městským obyvatelstvem se vytvářely kasty, podle majetku a společenského postavení jednotlivých rodin.
Lidé, kteří do měst přicházeli z venkova, přinášeli si venkovské návyky; vybrali si své kostely, krámy a hospody, a jiná místa navštěvovali výjimečně. Každá ulice a každá městská čtvrť žily svým životem.
Snem měšťanstva byl klidný a pohodlný život v blahobytu. Velkým vzorem pro českého měšťáka byla velká, bohatá a noblesní Vídeň, odkud si desetitisíce českých úředníků, řemeslníků a dělníků přinášely společenské, hospodářské a kulturní návyky.
Žádné komentáře:
Okomentovat