Stejně jako v rodině měl každý své místo ve vesnické hierarchii. Na nejvyšším stupni byli lidé, kteří obdělávali největší množství půdy, přitom byli zdraví a silní; nejméně mohli vesnické dění ovlivňovat bezzemci a lidé nemocní a chudí.
Na vesnici byla nejvíce ceněna schopnost tvrdě a vytrvale fyzicky pracovat na zemědělském majetku. Vesnická komunita měla své vyhraněné tradice, etické zásady a svůj spolehlivý a rychlý informační systém. Jakékoliv morální pochybení (např. nemanželské dítě, nevěra, krádež, zneužití důvěry souseda a také porušení zaběhlých zvyků a vzájemných vztahů) bylo celou vesnicí tvrdě odsouzeno, často byl viníkovi přestupek tak dáván najevo, že se musel vystěhovat. Tato netolerance byla vyvažována soudržností a solidaritou při neštěstích a živelných pohromách, kdy si sousedé poskytovali pomoc naprosto nezištně.
Zvláštní sousedská pospolitost vesnického obyvatelstva měla kořeny ve středověku, v nutnosti bránit se všelijakým lupičům, tulákům a vojákům. K jejímu udržování a zdokonalování přispělo i křesťanství. Lidi na venkově denně přicházeli do styku s přírodními zákony, jejichž význam jim dokázala srozumitelně vysvětlit jen církev.
V neděli se nepracovalo, bohoslužba byla důvodem k nedělnímu odpočinku a k shromáždění farníků. Byla to jedna z mála příležitostí, kdy lidé spolu mohli komunikovat, předávat si informace a zkušenosti, seznamovat se i obchodovat.
Protože ve středověku často docházelo i k nelidskému vykořisťování poddaných, vymohla jim církev nejen nedělní klid, ale také velké množstvím církevních svátků, které si lidé mohli doplnit i starými pohanskými zvyky a tradicemi (masopust, vánoce, velikonoce aj.). Rovněž rodinné záležitosti (svatby, pohřby, křtiny aj.) se odehrávaly za určité spoluúčasti vesnice.
Kromě faráře měl velký vliv na chod vesnice učitel, který mimo vyučování dětí působil jako písař v obecním zastupitelstvu, importoval do vesnice osvětu a staral se o kulturní dění (jako hudebník, kapelník, režisér apod.). Nejváženějším úředníkem, se kterým se lidé stýkali, býval notář, jenž vyřizoval majetkové vztahy. Nepříliš vítaným úředníkem býval důstojník, který prováděl výběr mladých mužů do armády.
Na vesnici byla nejvíce ceněna schopnost tvrdě a vytrvale fyzicky pracovat na zemědělském majetku. Vesnická komunita měla své vyhraněné tradice, etické zásady a svůj spolehlivý a rychlý informační systém. Jakékoliv morální pochybení (např. nemanželské dítě, nevěra, krádež, zneužití důvěry souseda a také porušení zaběhlých zvyků a vzájemných vztahů) bylo celou vesnicí tvrdě odsouzeno, často byl viníkovi přestupek tak dáván najevo, že se musel vystěhovat. Tato netolerance byla vyvažována soudržností a solidaritou při neštěstích a živelných pohromách, kdy si sousedé poskytovali pomoc naprosto nezištně.
Zvláštní sousedská pospolitost vesnického obyvatelstva měla kořeny ve středověku, v nutnosti bránit se všelijakým lupičům, tulákům a vojákům. K jejímu udržování a zdokonalování přispělo i křesťanství. Lidi na venkově denně přicházeli do styku s přírodními zákony, jejichž význam jim dokázala srozumitelně vysvětlit jen církev.
V neděli se nepracovalo, bohoslužba byla důvodem k nedělnímu odpočinku a k shromáždění farníků. Byla to jedna z mála příležitostí, kdy lidé spolu mohli komunikovat, předávat si informace a zkušenosti, seznamovat se i obchodovat.
Protože ve středověku často docházelo i k nelidskému vykořisťování poddaných, vymohla jim církev nejen nedělní klid, ale také velké množstvím církevních svátků, které si lidé mohli doplnit i starými pohanskými zvyky a tradicemi (masopust, vánoce, velikonoce aj.). Rovněž rodinné záležitosti (svatby, pohřby, křtiny aj.) se odehrávaly za určité spoluúčasti vesnice.
Kromě faráře měl velký vliv na chod vesnice učitel, který mimo vyučování dětí působil jako písař v obecním zastupitelstvu, importoval do vesnice osvětu a staral se o kulturní dění (jako hudebník, kapelník, režisér apod.). Nejváženějším úředníkem, se kterým se lidé stýkali, býval notář, jenž vyřizoval majetkové vztahy. Nepříliš vítaným úředníkem býval důstojník, který prováděl výběr mladých mužů do armády.
Žádné komentáře:
Okomentovat