Google

pondělí 25. února 2008

Česká společnost v 19. století (agroproletariát).

Mimo lidí, jimž zemědělství poskytovalo základ obživy, žili na vesnicích lidé, pro které bylo zemědělství doplňkovou činností (výroba potravin), a také lidé, kteří se zemědělstvím nezabývali, pouze tam bydleli.

4. Zemědělský poloproletariát.
Síla této skupiny venkovského obyvatelstva, které obdělávalo maximálně 2 ha vlastní nebo pronajaté půdy, se lišila podle regionů.

Nejsilnější byla ve vesnicích, které byly v blízkosti měst a u železničních tratí. Tito lidé bydleli ve vlastních domech a živili se buď řemesly (kováři, koláři, krejčí, ševci atd.), námezdní prací u sedláků nebo měli trvalé či dočasné zaměstnání v průmyslu, stavebnictví, dopravě apod. a zemědělskou výrobou se zabývali jen jako doplňkovou činností, která jim v době hospodářských krizí a válek zajišťovala nejnutnější životní potřeby.

5. Zemědělský proletariát.
Byli to zemědělští dělníci, kteří žili v pronajatých nebo deputátních bytech a byli buď v pracovním poměru celoročním (čeledíni, děvečky) nebo v sezónním (pastýři, ženci, mlatci aj.). Mimo zemědělskou sezónu se sezónní dělníci živili příležitostnými pracemi v průmyslu, stavebnictví a lesnictví.

Do této skupiny je možné zařadit i podruhy, kteří bydleli u sedláků. Podruzi měli zdarma ubytování, stravu a kousek půdy na pěstování zeleniny. Za to sedlákům bezplatně vypomáhali v sezónních pracích.

6. Venkovští živnostníci a venkovská inteligence
Mimo zemědělského obyvatelstva, venkovských řemeslníků a venkovského proletariátu žili na venkově lidé, kteří sice dosahovali daleko vyšší životní úrovně, než bylo na venkově běžné, ale protože zpravidla neobdělávali půdu, neměli hospodářská zvířata a budovy a nevyráběli pro sebe základní životní potřeby, byli jakoby nemajetní,méněcenní, nebyli považováni za lidi důležité pro chod vesnice.

Venkovská komunita je kvůli jejich odlišnému způsobu života, práce a zájmům, vyplývajících z vyššího vzdělání, i určité nepřizpůsobivosti, přijímala mezi sebe jen výjimečně. Jednalo se buď o řemeslníky a obchodníky (hlavně židé) nebo o úředníky-vesnickou inteligenci (faráři, učitelé, revírníci, poštmistři, vysloužilí důstojníci aj.).
    Podle statistiky Království českého z roku 1913 bylo následující složení venkovského obyvatelstva:
  • 28 % venkovský proletariát
  • 31 % poloproletariát
  • 18 % malorolnictvo
  • 18 % střední rolnictvo
  • 4 % statkáři a velkostatkáři
  • 2 % úřednictvo

Žádné komentáře:

Okomentovat