"Heparinový vrah" byl odsouzen k doživotí, oznámily sdělovací prostředky. Odsouzení Škrlové zatím není v dohledu, ale v obou případech se soudci odvolávají na subjektivní svědectví psychologů.
Jedná se o dva současné ostře sledované soudní procesy. Bude spravedlnosti učiněno zadost, nezůstanou po výrocích soudů rozpačité pocity? Není to od soudců alibizmus, že se skrývají za posudky odborníků, že utíkají před vlastní zodpovědností?
...Zklamaní lékaři dali mu dobroznání, že je "simulant mdlého rozumu", a poněvadž ho propouštěli před obědem, došlo k malému výstupu.
Švejk prohlásil, že když někoho vyhazují z blázince, že ho nesmějí vyhodit bez oběda. (Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka)
Zelenku nevyhodili před, ani po obědě, kdo však může zaručit, že se odborníci i soudci nemýlili? Je to, z čeho je Zelenka obviněn, normální chování? Je také normální přiznat se k něčemu, co nelze dokázat? Nebyl by na místě jiný způsob jeho izolování ?
Zločin býval vždy předmětem zájmu veřejnosti, od dob Kainových. Starověk včetně doposud glorifikovaného římského práva se zločinem prakticky nezabýval. Nebyly ani vymezeny trestné činy, ani nebyly trestní zákony. Středověk měl sice řadu zákonů, vycházejících z práva církevního, ale soudní proces a trest byly zcela v rukou soudců, kteří měli moc trestat jakýkoli čin, který se jim jevil jako odsouzeníhodný. Zákon neposkytoval obviněným žádné právní ochrany.
O objektivitě soudců si nelze dělat iluze ani v současnosti, natož ve středověku, kdy byli často pod vlivem vlastních emocí, vášní, hněvu a pomstychtivosti, a také pod vlivy vnějšími, politickými, hospodářskými a jinými. Na soudci zcela záleželo, rozsudek mohl vynést podle toho, jaký dojem obžalovaný na něj udělal. Jen na momentální náladě soudce záleželo, jestli bude vynesen rozsudek, jestli bude rozsudek mírný nebo krutý. Nezanedbatelný byl také způsob vyšetřování, což nebylo nic jiného než tělesné mučení. Doba vyšetřovací vazby nebyla stanovena, mohla být tedy nekonečná.
Mučírny už byly odstraněny, vězeňství dostalo lidštější tvář, byla sepsána spousta zákonů, avšak otázky viny a trestu jsou stále v rukou lidí. Jedna skupina lidí žádá trest bez ohledu na příčinu trestného činu, druhá žádá výchovu, operujíc dědičnými vlastnostmi, za které člověk nemůže, nebo vlivy prostředí, které obžalovaného na dráhu zločinu připravily.
Trest smrti byl naštěstí zrušen, justiční omyl lze v případě objevení nových protichůdných důkazů (např. nalezení skutečného pachatele) alespoň částečně napravit.
"Soudní lékaři jsou mrchy," ozval se malý skrčený člověk, "nedávno nějakou náhodou vykopali na mý louce kostru a soudní lékaři řekli, že ta kostra byla zavražděna nějakým tupým předmětem do hlavy před 40 léty. Mně je 38 let a jsem zavřenej...(Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka)
Jedná se o dva současné ostře sledované soudní procesy. Bude spravedlnosti učiněno zadost, nezůstanou po výrocích soudů rozpačité pocity? Není to od soudců alibizmus, že se skrývají za posudky odborníků, že utíkají před vlastní zodpovědností?
...Zklamaní lékaři dali mu dobroznání, že je "simulant mdlého rozumu", a poněvadž ho propouštěli před obědem, došlo k malému výstupu.
Švejk prohlásil, že když někoho vyhazují z blázince, že ho nesmějí vyhodit bez oběda. (Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka)
Zelenku nevyhodili před, ani po obědě, kdo však může zaručit, že se odborníci i soudci nemýlili? Je to, z čeho je Zelenka obviněn, normální chování? Je také normální přiznat se k něčemu, co nelze dokázat? Nebyl by na místě jiný způsob jeho izolování ?
Zločin býval vždy předmětem zájmu veřejnosti, od dob Kainových. Starověk včetně doposud glorifikovaného římského práva se zločinem prakticky nezabýval. Nebyly ani vymezeny trestné činy, ani nebyly trestní zákony. Středověk měl sice řadu zákonů, vycházejících z práva církevního, ale soudní proces a trest byly zcela v rukou soudců, kteří měli moc trestat jakýkoli čin, který se jim jevil jako odsouzeníhodný. Zákon neposkytoval obviněným žádné právní ochrany.
O objektivitě soudců si nelze dělat iluze ani v současnosti, natož ve středověku, kdy byli často pod vlivem vlastních emocí, vášní, hněvu a pomstychtivosti, a také pod vlivy vnějšími, politickými, hospodářskými a jinými. Na soudci zcela záleželo, rozsudek mohl vynést podle toho, jaký dojem obžalovaný na něj udělal. Jen na momentální náladě soudce záleželo, jestli bude vynesen rozsudek, jestli bude rozsudek mírný nebo krutý. Nezanedbatelný byl také způsob vyšetřování, což nebylo nic jiného než tělesné mučení. Doba vyšetřovací vazby nebyla stanovena, mohla být tedy nekonečná.
Mučírny už byly odstraněny, vězeňství dostalo lidštější tvář, byla sepsána spousta zákonů, avšak otázky viny a trestu jsou stále v rukou lidí. Jedna skupina lidí žádá trest bez ohledu na příčinu trestného činu, druhá žádá výchovu, operujíc dědičnými vlastnostmi, za které člověk nemůže, nebo vlivy prostředí, které obžalovaného na dráhu zločinu připravily.
Trest smrti byl naštěstí zrušen, justiční omyl lze v případě objevení nových protichůdných důkazů (např. nalezení skutečného pachatele) alespoň částečně napravit.
"Soudní lékaři jsou mrchy," ozval se malý skrčený člověk, "nedávno nějakou náhodou vykopali na mý louce kostru a soudní lékaři řekli, že ta kostra byla zavražděna nějakým tupým předmětem do hlavy před 40 léty. Mně je 38 let a jsem zavřenej...(Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka)
Žádné komentáře:
Okomentovat