Na jedné z nesčetných českých manifestací jara roku 1968 řečník nadšeně sliboval hory doly, změnu všeho k lepšímu. Vystoupil jakýsi starší posluchač a zeptal se, jestli budou k dostání hřebíky.
"Samozřejmě," horlivě potvrdil řečník.
"To jsem rád," posluchačův obličej spokojeně zazářil, "tak to bude jako za Rakouska."
Přestože naši dědové a pradědové v roce 1918 oficiálně rakousko-uherskou monarchii zbořili, v duchu s ní nadále žili. Až do smrti ji porovnávali s přicházejícími a odcházejícími režimy - obyčejně u nich to staré dobré Rakousko vyhrávalo.
A představit si monarchii bez portrétu starostlivě hledícího císaře Františka Josefa I. to prostě nikdy dobře nešlo. O Františku Josefu I. se už za jeho života řikalo, že jeho moc spočívá ve stojících vojácích, sedících úřednících a klečících kněžích. Ovšem historický fakt, že tento muž stál šedesát osm let v čele evropské velmoci - a rozhodně to nebyla léta jednoduchá, nelze přehlédnout.
Ani habsburský monarcha neměl své místo jisté automaticky, v rozvětveném příbuzenstvu bylo více než dost ambiciózních mužů, kteří čekali na panovníkovu chybu.
Bouřlivý rok 1848 byl poznamenán boji v ulicích, při nichž se ve Vídni rozkymácely nejvyšší židle včetně císařského trůnu.
Povstání ve Vídni vypukla během roku několikrát. Bylo tím znemožňováno jednání Říšského sněmu i ohrožován život váhavého císaře Ferdinanda I. a jeho rodiny. Když ve vídeňských ulicích v říjnu 1848 znovu vyrostly barikády, a dav oběsil na lucerně ministra války hraběte Lautora, uprchl císař do dobře opevněné Olomouce a Říšský sněm se přesunul do Kroměříže (Z Vídně do nedalekého Hulína už bylo železniční spojení.). Zatímco významné politické události se odehrávaly na Hané, bouřící Vídeň byla úspěšně dobývána vojsky knížete Windischgrätze.
1.listopadu 1848 povstalci kapitulovali. Předtím, během deseti měsíců roku 1848, padly tři rakouské vlády, teprve v listopadu vytvořená nová vláda, do jejíhož čela byl postaven Felix kníže Schwarzenberg, postupně v zemi obnovila pořádek - ovšem za cenu významných změn.
Swarzenberkovým velkým politickým tahem bylo, že donutil k rezignaci císaře Ferdinanda I. a na trůn prosadil osmnáctiletého Františka Josefa I.
Výměna císaře, jako státní akt, proběhla 2.prosince 1848 ve slavnostním sále olomouckého arcibiskupství. (Robert Fischer, 28.11.2006)
"Samozřejmě," horlivě potvrdil řečník.
"To jsem rád," posluchačův obličej spokojeně zazářil, "tak to bude jako za Rakouska."
Přestože naši dědové a pradědové v roce 1918 oficiálně rakousko-uherskou monarchii zbořili, v duchu s ní nadále žili. Až do smrti ji porovnávali s přicházejícími a odcházejícími režimy - obyčejně u nich to staré dobré Rakousko vyhrávalo.
A představit si monarchii bez portrétu starostlivě hledícího císaře Františka Josefa I. to prostě nikdy dobře nešlo. O Františku Josefu I. se už za jeho života řikalo, že jeho moc spočívá ve stojících vojácích, sedících úřednících a klečících kněžích. Ovšem historický fakt, že tento muž stál šedesát osm let v čele evropské velmoci - a rozhodně to nebyla léta jednoduchá, nelze přehlédnout.
Ani habsburský monarcha neměl své místo jisté automaticky, v rozvětveném příbuzenstvu bylo více než dost ambiciózních mužů, kteří čekali na panovníkovu chybu.
Bouřlivý rok 1848 byl poznamenán boji v ulicích, při nichž se ve Vídni rozkymácely nejvyšší židle včetně císařského trůnu.
Povstání ve Vídni vypukla během roku několikrát. Bylo tím znemožňováno jednání Říšského sněmu i ohrožován život váhavého císaře Ferdinanda I. a jeho rodiny. Když ve vídeňských ulicích v říjnu 1848 znovu vyrostly barikády, a dav oběsil na lucerně ministra války hraběte Lautora, uprchl císař do dobře opevněné Olomouce a Říšský sněm se přesunul do Kroměříže (Z Vídně do nedalekého Hulína už bylo železniční spojení.). Zatímco významné politické události se odehrávaly na Hané, bouřící Vídeň byla úspěšně dobývána vojsky knížete Windischgrätze.
1.listopadu 1848 povstalci kapitulovali. Předtím, během deseti měsíců roku 1848, padly tři rakouské vlády, teprve v listopadu vytvořená nová vláda, do jejíhož čela byl postaven Felix kníže Schwarzenberg, postupně v zemi obnovila pořádek - ovšem za cenu významných změn.
Swarzenberkovým velkým politickým tahem bylo, že donutil k rezignaci císaře Ferdinanda I. a na trůn prosadil osmnáctiletého Františka Josefa I.
Výměna císaře, jako státní akt, proběhla 2.prosince 1848 ve slavnostním sále olomouckého arcibiskupství. (Robert Fischer, 28.11.2006)
Žádné komentáře:
Okomentovat