Vyznat se v habsburském rodu je nad síly každého, kdo se jím soustavně nezabývá, i v současnosti by genealogický soupis obsahoval několik set jmen, Habsburků neubývá, ale přibývá. Jméno Habsburg může oficiálně užívat spousta lidí, ovšem bez nároku na pomyslný trůn, na němž doposud fiktivně sedí téměř stoletý Otto, syn posledního korunovaného rakousko-uherského císaře Karla.
Není divu, že v takto rozvětveném příbuzenstvu se Alžběta, dcera Maxmiliána Bavorského, jako manželka Františka Josefa I. necítila dobře. Po svatbě v roce 1854 okouzlila Vídeň svým půvabem, prostý lid ji začal nazývat Sissi (Sladká), ale rakouská vysoká šlechta ji přijímala chladně. Naopak šlechta uherská ji přijala vřele.
Alžběta si Uhry oblíbila, některé šlechtice obdivovala víc, než se na ideální císařovu životní družku hodilo. Rytířskost a čardášová horkokrevnost Maďarů odpovídaly jejímu romantickému cítění. Velice ráda pobývala na uherském zámku Gödöllö. Sympatie byly oboustranné. Vděční Maďaři jí tam po smrti postavili pomník. Ten se různé režimy pokoušely odstranit, ale vždy se po krátkém čase vrátil na své místo. (Češi naopak po roce 1918 rozbili všechno, co by jen trochu mělo monarchii připomínat, báli se i pomníku slavného rodáka Radeckého.)
Služebnictvo v Schönnbrunnu i na ostatních císařských sídlech brzy zpozorovalo, že císařský pár je především zásluhou urozené paní naprosto nesourodá instituce. Když Alžběta poznala, že císař je proti jejím ženským rozmarům bezmocný, využívala toho a často mu dělala schválnosti. Například soustavně nechávala otevřené dveře, což císař nesnášel. Věděla, že císař nemá rád cikány, jichž se zvláště v Gödöllö potulovalo ohromné množství. Císařovi na truc je zvala do zámku, kde je hostila. Po jejich odchodu býval zámek jak po vybílení, ti lidé snad kradli očima.
Císařovna Alžběta měla nádhernou štíhlou postavu, kterou pěstovala sportem, především jízdou na koni a pěšími horskými túrami, a krutou dietou. Byla skvělou a odvážnou jezdkyní, i na neosedlaném koni dokázala jezdit v nejvyšším tempu. Velkou její chloubou byly krásné dlouhé vlasy, jejichž udržba byla téměř státní záležitostí. Aparát kadeřníků, který se touto činností zabýval, spotřeboval mimo jiného neobyčejné množství žloutků a francovky.
Přestože císařovna sportovala a střídmě se stravovala, se stoupajícím věkem se ozvala srdeční choroba. Divoké jízdy na koni se staly minulostí, mohla jen pomalu chodit. Pobyty v lázních a u moří pomáhaly jen částečně. Její život (61 let) ukončil italský anarchista Luigi Luccheni, který ji 10. září 1898 probodl pilníkem.
Není divu, že v takto rozvětveném příbuzenstvu se Alžběta, dcera Maxmiliána Bavorského, jako manželka Františka Josefa I. necítila dobře. Po svatbě v roce 1854 okouzlila Vídeň svým půvabem, prostý lid ji začal nazývat Sissi (Sladká), ale rakouská vysoká šlechta ji přijímala chladně. Naopak šlechta uherská ji přijala vřele.
Alžběta si Uhry oblíbila, některé šlechtice obdivovala víc, než se na ideální císařovu životní družku hodilo. Rytířskost a čardášová horkokrevnost Maďarů odpovídaly jejímu romantickému cítění. Velice ráda pobývala na uherském zámku Gödöllö. Sympatie byly oboustranné. Vděční Maďaři jí tam po smrti postavili pomník. Ten se různé režimy pokoušely odstranit, ale vždy se po krátkém čase vrátil na své místo. (Češi naopak po roce 1918 rozbili všechno, co by jen trochu mělo monarchii připomínat, báli se i pomníku slavného rodáka Radeckého.)
Služebnictvo v Schönnbrunnu i na ostatních císařských sídlech brzy zpozorovalo, že císařský pár je především zásluhou urozené paní naprosto nesourodá instituce. Když Alžběta poznala, že císař je proti jejím ženským rozmarům bezmocný, využívala toho a často mu dělala schválnosti. Například soustavně nechávala otevřené dveře, což císař nesnášel. Věděla, že císař nemá rád cikány, jichž se zvláště v Gödöllö potulovalo ohromné množství. Císařovi na truc je zvala do zámku, kde je hostila. Po jejich odchodu býval zámek jak po vybílení, ti lidé snad kradli očima.
Císařovna Alžběta měla nádhernou štíhlou postavu, kterou pěstovala sportem, především jízdou na koni a pěšími horskými túrami, a krutou dietou. Byla skvělou a odvážnou jezdkyní, i na neosedlaném koni dokázala jezdit v nejvyšším tempu. Velkou její chloubou byly krásné dlouhé vlasy, jejichž udržba byla téměř státní záležitostí. Aparát kadeřníků, který se touto činností zabýval, spotřeboval mimo jiného neobyčejné množství žloutků a francovky.
Přestože císařovna sportovala a střídmě se stravovala, se stoupajícím věkem se ozvala srdeční choroba. Divoké jízdy na koni se staly minulostí, mohla jen pomalu chodit. Pobyty v lázních a u moří pomáhaly jen částečně. Její život (61 let) ukončil italský anarchista Luigi Luccheni, který ji 10. září 1898 probodl pilníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat