Na podzim minulého roku zaujala zemědělské odborníky a klimatology zpráva univerzity v Maynooth, ve které dr. John Sweney předpovídá, že během pěti desetiletí bude Irsko kvůli globálnímu oteplování nuceno přestat pěstovat brambory. Zvýšení průměrné teploty o 2°C pravděpodobně sníží množství srážek o 40 procent.
Zásluhou zvyšujících teplot budou brambory nejpostiženější plodinou, kvůli nedostatku vody výnosy klesnou tak, že bez zavlažování se jejich pěstování nevyplatí. Ovšem otázka zavlažování nebude v budoucnosti jednoduchou záležitostí, protože voda se stane vzácností, bude jí nedostatek a její cena bude stoupat. V Irsku patří brambory mezi nejoblíbenější potravinu.
Podobné nebezpečí jako bramborám hrozí i ovocným stromům, malinám, jahodám, rybízu atd. Tyto rostliny pravděpodobně zmizí nejen kvůli nedostatku vláhy, ale také kvůli nedostatku chladu. Budou jim chybět teploty pod bodem mrazu, které jsou součástí pěstebního procesu.
Když Irsko, které je proslulé neustále se zelenající krajinou, má takovéto nepříjemné vize, což kontinentální Evropa? Už nyní se zde mění složení rostlin a živočichů, přičemž zvýšení teplot je bezvýznamné. Brambory od chvíle, kdy v 18. století opustily americké břehy, zachránily v Evropě před hladem miliony lidí. Bez nich by v každé válce a při každé přírodní katastrofě byl počet lidských obětí mnohonásobně větší. Pěstování brambor je ohrožováno nejen suchem, ale také živočišnými škůdci a chorobami. Je neuvěřitelné, že ještě za druhé světové války v Evropě byli největší škůdci brambor jako mandelinka bramborová, plíseň bramborová a virové choroby prakticky neznámým pojmem. Industrializace a doprava se na pěstování brambor neblaze podepsaly.
Ještě v padesátých letech 20.století bývaly při sklizni brambor na podzim problémy se zelenou natí (neuschla, protože nebyla napadena plísní), i když se neprováděla chemická ochrana. Sadba se měnila až po desetiletích, například odrůda Krasava se od roku 1942 pěstovala třicet let. V současnosti zásluhou změn klimatu (teplota a tzv. kyselé deště) je v celé Evropě téměř nepředstavitelné pěstovat brambory bez chemického ošetření a bez prakticky každoročních obměn odrůd.
Že průmysl, doprava a další lidské činnosti mají neblahý vliv na stav životního prostředí a na pěstování polních plodin, je známo už několik desetiletí, přesto stále existují lidé, kteří jsou schopni tvrdit, že jsou to běžné přírodní pochody, které se opakují po několika staletích či tisíciletích. (František Novotný, 16.3.2008)
Zásluhou zvyšujících teplot budou brambory nejpostiženější plodinou, kvůli nedostatku vody výnosy klesnou tak, že bez zavlažování se jejich pěstování nevyplatí. Ovšem otázka zavlažování nebude v budoucnosti jednoduchou záležitostí, protože voda se stane vzácností, bude jí nedostatek a její cena bude stoupat. V Irsku patří brambory mezi nejoblíbenější potravinu.
Podobné nebezpečí jako bramborám hrozí i ovocným stromům, malinám, jahodám, rybízu atd. Tyto rostliny pravděpodobně zmizí nejen kvůli nedostatku vláhy, ale také kvůli nedostatku chladu. Budou jim chybět teploty pod bodem mrazu, které jsou součástí pěstebního procesu.
Když Irsko, které je proslulé neustále se zelenající krajinou, má takovéto nepříjemné vize, což kontinentální Evropa? Už nyní se zde mění složení rostlin a živočichů, přičemž zvýšení teplot je bezvýznamné. Brambory od chvíle, kdy v 18. století opustily americké břehy, zachránily v Evropě před hladem miliony lidí. Bez nich by v každé válce a při každé přírodní katastrofě byl počet lidských obětí mnohonásobně větší. Pěstování brambor je ohrožováno nejen suchem, ale také živočišnými škůdci a chorobami. Je neuvěřitelné, že ještě za druhé světové války v Evropě byli největší škůdci brambor jako mandelinka bramborová, plíseň bramborová a virové choroby prakticky neznámým pojmem. Industrializace a doprava se na pěstování brambor neblaze podepsaly.
Ještě v padesátých letech 20.století bývaly při sklizni brambor na podzim problémy se zelenou natí (neuschla, protože nebyla napadena plísní), i když se neprováděla chemická ochrana. Sadba se měnila až po desetiletích, například odrůda Krasava se od roku 1942 pěstovala třicet let. V současnosti zásluhou změn klimatu (teplota a tzv. kyselé deště) je v celé Evropě téměř nepředstavitelné pěstovat brambory bez chemického ošetření a bez prakticky každoročních obměn odrůd. Že průmysl, doprava a další lidské činnosti mají neblahý vliv na stav životního prostředí a na pěstování polních plodin, je známo už několik desetiletí, přesto stále existují lidé, kteří jsou schopni tvrdit, že jsou to běžné přírodní pochody, které se opakují po několika staletích či tisíciletích. (František Novotný, 16.3.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat