Známe je nejvíce z krámků s levnými čínskými výrobky, ve sdělovacích prostředcích o nich slyšíme jenom, když v příhraničních západočeských tržnicích prchají před kontrolory a policií, která v jejich stáncích hledá padělaná cédečka a nesprávné značkové oblečení.
Protože jsou jinak nenápadní, nepotulují se po ulicích, nedělají v noci rámus a nedomáhají se sociálních podpor, myslíme si, že jsou bohatí a spokojení, že své nekřesťanské zisky tají. Skutečnost asi bude trochu jiná. Je jisté, že někteří více podnikaví Vietnamci v ČR zbohatli, ale většina z nich živoří, pracuje za tvrdých, někdy ponižujících, podmínek tam, kde Češi pracovat nechtějí. Přitom se jedná o lidi velmi nadané, což mohou potvrdit učitelé na všech typech škol.
Důvody, proč za normalizace se Vietnamci v Československu objevili už dávno pominuly. Měli se zde učit řemesla a studovat na středních a vysokých školách, aby mohli doma úspěšně budovat komunizmus. Vietnamci, z nichž někteří aktivně bojovali ve válce proti Američanům, mnohem dříve než čeští horliví politici a úředníci pochopili, že v době strojové výroby a bezohledného obchodu je jakýkoliv učební obor k ničemu. Proto se pobytu snažili využít ke všemu jinému, nějaký výuční list nebo maturitní vysvědčení pro ně byly jen zbytečnou formalitou.
Před listopadem 89 Vietnamce donutil především nedostatek peněz na základní obživu - slibovaná stipendia se kdesi rozplynula - k ilegálnímu podnikání. Brzy však zjistili, že šití džinových obleků není tak výnosné jako ilegální obchod s digitálními hodinkami a dalšími čínskými výrobky.
Přišel listopadový převrat, padly "bratrské" kontakty komunistických vlád, a v Československu byly desetitisíce Vietnamců, kteří po opuštění učilišť se na pomoc z Vietnamu spolehnout nemohli. Peníze na cestu domů neměli, navíc je tam čekala stejně nejistá budoucnost jako v postsocialistickém Československu. Menší fyzická zdatnost a vrozený talent pro obchod určily, jakým směrem se v budoucnosti tato komunita má vydat. Obchod, prakticky stát u stánku od tmy do tmy, nebo jako automat šroubovat v nějaké nečeské textilce, automobilce, stavební či jiné firmě.
Je možné, že mnozí Vietnamci odjeli v únoru domů do Vietnamu a přivezli tam nějaké vydělané peníze, které dali svým živořícím vesnickým rodičům a příbuzným. Dělají tím České republice reklamu, ta neznámá středoevropská země se tam jeví jako bohatý ráj. Proto se sem vydává spousta dalších mladých Vietnamců, které zde mimo učení obtížného jazyka čeká vykořisťování ve firmách jejich krajanů nebo firmách českých, které se sotva pohybují nad vodou. Tomu také odpovídají nízké výdělky a opomíjené sociální zázemí.
Již dnes je možné odhadnout, že Vietnamci oblékají pětasedmdesát procent českého obyvatelstva, že bez nich by obchod vypadal úplně jinak, že bez nich by spousta českých firem nebyla schopna fungovat.
Jak se k nim staví česká vláda a české úřady? Za vstupní viza musí každý Vietnamec zaplatit neuvěřitelných 7.000 dolarů (112.000 Kč). Dluh budou splácet léta - budou-li mít štěstí. Jenomže trvanlivost viza jednou skončí. Co potom? Nejbližší zastupitelský úřad České republiky je v Bratislavě, ale to je cizí stát, tam Vietnamci bez slovenských viz nesmějí. Nezbývá než se vydat až do Hanoje - letenka stojí 15.000 Kč. Tam za prodloužení viza zaplatí 1.000 dolarů (16.000 Kč), za zpáteční cestu do ČR dalších 15.000 Kč.
Pokud to nestihnou ve stanoveném termínu, dostanou do pasu razítko jako osoby nežádoucí a musí se vrátit domů do Vietnamu. České zákonodárce nezajímá, kolik mladých životů zničí. Z čeho mají mladí Vietnamci splatit dluhy, které udělali kvůli tomu, aby mohli pracovat a vydělat peníze na lepší budoucnost. Ještě větším jejich proviněním snad je, že svou prací drží nad vodou řadu českých firem, za což na oplátku jsou českými úřady tvrdě trestáni. Všechna lidská práva, logika a křesťanská morálka jsou převálcovány chamtivostí a cynizmem českých politiků, úředníků i podnikatelů.
Protože jsou jinak nenápadní, nepotulují se po ulicích, nedělají v noci rámus a nedomáhají se sociálních podpor, myslíme si, že jsou bohatí a spokojení, že své nekřesťanské zisky tají. Skutečnost asi bude trochu jiná. Je jisté, že někteří více podnikaví Vietnamci v ČR zbohatli, ale většina z nich živoří, pracuje za tvrdých, někdy ponižujících, podmínek tam, kde Češi pracovat nechtějí. Přitom se jedná o lidi velmi nadané, což mohou potvrdit učitelé na všech typech škol.
Důvody, proč za normalizace se Vietnamci v Československu objevili už dávno pominuly. Měli se zde učit řemesla a studovat na středních a vysokých školách, aby mohli doma úspěšně budovat komunizmus. Vietnamci, z nichž někteří aktivně bojovali ve válce proti Američanům, mnohem dříve než čeští horliví politici a úředníci pochopili, že v době strojové výroby a bezohledného obchodu je jakýkoliv učební obor k ničemu. Proto se pobytu snažili využít ke všemu jinému, nějaký výuční list nebo maturitní vysvědčení pro ně byly jen zbytečnou formalitou.
Před listopadem 89 Vietnamce donutil především nedostatek peněz na základní obživu - slibovaná stipendia se kdesi rozplynula - k ilegálnímu podnikání. Brzy však zjistili, že šití džinových obleků není tak výnosné jako ilegální obchod s digitálními hodinkami a dalšími čínskými výrobky.
Přišel listopadový převrat, padly "bratrské" kontakty komunistických vlád, a v Československu byly desetitisíce Vietnamců, kteří po opuštění učilišť se na pomoc z Vietnamu spolehnout nemohli. Peníze na cestu domů neměli, navíc je tam čekala stejně nejistá budoucnost jako v postsocialistickém Československu. Menší fyzická zdatnost a vrozený talent pro obchod určily, jakým směrem se v budoucnosti tato komunita má vydat. Obchod, prakticky stát u stánku od tmy do tmy, nebo jako automat šroubovat v nějaké nečeské textilce, automobilce, stavební či jiné firmě.
Je možné, že mnozí Vietnamci odjeli v únoru domů do Vietnamu a přivezli tam nějaké vydělané peníze, které dali svým živořícím vesnickým rodičům a příbuzným. Dělají tím České republice reklamu, ta neznámá středoevropská země se tam jeví jako bohatý ráj. Proto se sem vydává spousta dalších mladých Vietnamců, které zde mimo učení obtížného jazyka čeká vykořisťování ve firmách jejich krajanů nebo firmách českých, které se sotva pohybují nad vodou. Tomu také odpovídají nízké výdělky a opomíjené sociální zázemí.
Již dnes je možné odhadnout, že Vietnamci oblékají pětasedmdesát procent českého obyvatelstva, že bez nich by obchod vypadal úplně jinak, že bez nich by spousta českých firem nebyla schopna fungovat.
Jak se k nim staví česká vláda a české úřady? Za vstupní viza musí každý Vietnamec zaplatit neuvěřitelných 7.000 dolarů (112.000 Kč). Dluh budou splácet léta - budou-li mít štěstí. Jenomže trvanlivost viza jednou skončí. Co potom? Nejbližší zastupitelský úřad České republiky je v Bratislavě, ale to je cizí stát, tam Vietnamci bez slovenských viz nesmějí. Nezbývá než se vydat až do Hanoje - letenka stojí 15.000 Kč. Tam za prodloužení viza zaplatí 1.000 dolarů (16.000 Kč), za zpáteční cestu do ČR dalších 15.000 Kč.
Pokud to nestihnou ve stanoveném termínu, dostanou do pasu razítko jako osoby nežádoucí a musí se vrátit domů do Vietnamu. České zákonodárce nezajímá, kolik mladých životů zničí. Z čeho mají mladí Vietnamci splatit dluhy, které udělali kvůli tomu, aby mohli pracovat a vydělat peníze na lepší budoucnost. Ještě větším jejich proviněním snad je, že svou prací drží nad vodou řadu českých firem, za což na oplátku jsou českými úřady tvrdě trestáni. Všechna lidská práva, logika a křesťanská morálka jsou převálcovány chamtivostí a cynizmem českých politiků, úředníků i podnikatelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat