Z Vídně, která 13.března 1848 povstala proti Metternichovi, přelétly revoluční jiskry do Budapešti, kde zásluhou Lajose Kossutha (vlevo) byly veřejně vyhlášeny požadavky na odtržení Uher, k nimž patřilo i Slovensko (nazývané Horní Uhry), od rakouské monarchie.
Velké lidové shromáždění se 15.března 1848 usneslo na Dvanácti budapešťských tezích. Už 18.března 1848 zasedal v Bratislavě Uherský sněm, který přijal řadu odvážných liberálních zákonů. Poddanství oficiálně zrušeno nebylo, ale postavení rolníků se mělo změnit. Hlavním úspěchem březnového povstání Maďarů proti Vídni bylo sestavení první uherské konstituční vlády, do jejíhož čela se 23.března 1848 postavil hrabě Lajos Baťát. Tato vláda začala tvrdě prosazovat maďarské národní zájmy.
Maďaři ostatní národy včetně Slováků nejen ignorovali, ale požadovali od nich, aby podporovaly zájmy maďarské národnosti. S tím ostatní národy nesouhlasily, za slovenské zájmy se v Uherském sněmu mnohokrát postavil poslanec Ludovít Štúr. Velký uherský bojovník proti Vídni Lajos Kossuth však emancipační snahy Slováků neakceptoval. Palackého program o národnostně spravedlivém Rakousku odmítl slovy: „Mezi námi může rozhodnout jen meč!“
Ignorování Slováků vyvolalo u štúrovské generace odvetné akce. Byl sestaven vlastní postup, který 27.března 1848 v Liptovském Mikuláši schválilo lidové shromáždění. Následovala Žádost slovenského národa, která byla 11.května 1848 z Ondrašové odeslána císaři, uherské vládě, sněmu a palatinovi. Maďaři ovšem slovenské žádosti nebrali v úvahu, což způsobilo, že slovenští politici maďarské snahy o osamostatnění Uher nepodporovali, naopak stáli na straně císaře.
Mimo Rakušanů a nespokojených Rumunů a Srbů 11.září 1848 proti maďarské revoluci vytáhl i chorvatský bán Josip Jelačič. 19.září 1848 se přidala výprava slovenských dobrovolníků. Na shromáždění lidu v Myjavě Štúr vypověděl poslušnost budapešťské revoluční vládě. Tažení proti vládě skončilo neúspěchem.
14. dubna 1849 Maďaři v Debrecíně svrhli Habsburky a šlechtu a vyhlásili nezávislost Uher. Kossuth vyhlásil samostatný uherský stát, do jehož čela se jako diktátor postavil. Uherský sněm vyhlásil demokratický a republikánský program.
Maďarská revoluce skončila 13.srpna 1849 u Világose. V krvavé bitvě Rakušané donutili maďarské revoluční armády kapitulovat. Revoluce byla potlačena, Kossuth uprchl za hranice a Uhry byly opět korunní rakouskou zemí.
Velké lidové shromáždění se 15.března 1848 usneslo na Dvanácti budapešťských tezích. Už 18.března 1848 zasedal v Bratislavě Uherský sněm, který přijal řadu odvážných liberálních zákonů. Poddanství oficiálně zrušeno nebylo, ale postavení rolníků se mělo změnit. Hlavním úspěchem březnového povstání Maďarů proti Vídni bylo sestavení první uherské konstituční vlády, do jejíhož čela se 23.března 1848 postavil hrabě Lajos Baťát. Tato vláda začala tvrdě prosazovat maďarské národní zájmy.
Maďaři ostatní národy včetně Slováků nejen ignorovali, ale požadovali od nich, aby podporovaly zájmy maďarské národnosti. S tím ostatní národy nesouhlasily, za slovenské zájmy se v Uherském sněmu mnohokrát postavil poslanec Ludovít Štúr. Velký uherský bojovník proti Vídni Lajos Kossuth však emancipační snahy Slováků neakceptoval. Palackého program o národnostně spravedlivém Rakousku odmítl slovy: „Mezi námi může rozhodnout jen meč!“Ignorování Slováků vyvolalo u štúrovské generace odvetné akce. Byl sestaven vlastní postup, který 27.března 1848 v Liptovském Mikuláši schválilo lidové shromáždění. Následovala Žádost slovenského národa, která byla 11.května 1848 z Ondrašové odeslána císaři, uherské vládě, sněmu a palatinovi. Maďaři ovšem slovenské žádosti nebrali v úvahu, což způsobilo, že slovenští politici maďarské snahy o osamostatnění Uher nepodporovali, naopak stáli na straně císaře.
Mimo Rakušanů a nespokojených Rumunů a Srbů 11.září 1848 proti maďarské revoluci vytáhl i chorvatský bán Josip Jelačič. 19.září 1848 se přidala výprava slovenských dobrovolníků. Na shromáždění lidu v Myjavě Štúr vypověděl poslušnost budapešťské revoluční vládě. Tažení proti vládě skončilo neúspěchem.
14. dubna 1849 Maďaři v Debrecíně svrhli Habsburky a šlechtu a vyhlásili nezávislost Uher. Kossuth vyhlásil samostatný uherský stát, do jehož čela se jako diktátor postavil. Uherský sněm vyhlásil demokratický a republikánský program.
Maďarská revoluce skončila 13.srpna 1849 u Világose. V krvavé bitvě Rakušané donutili maďarské revoluční armády kapitulovat. Revoluce byla potlačena, Kossuth uprchl za hranice a Uhry byly opět korunní rakouskou zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat