Špekáčky za vlády obchodních řetězců.

Až do znárodněné po roce 1948 byly drobné masné výrobky po vyuzení dodávány do prodejen ještě v teplém stavu a tak zejména v odpoledních hodinách byly krámy a celé jejich okolí provoněny lahodnou uzenářskou vůní, která předznamenávala večerní prodejní „ruml“, jak se tenkrát říkávalo.

Ještě těsně po druhé světové válce mělo při výrobě špekáčků rozhodující podíl, vedle špeku, hovězí maso. Později, po zvýšení produkce prasat, byla surovinová skladba následující: 40 % hovězí maso přední, 30 % vepřové maso výrobní a 30 % špíček. V té době došlo také k změně kořenění špekáčků přidáním sladké papriky.

Po znárodnění podniků a provozoven zabývajících se zpracováním masa a výrobou masných výrobků bylo složení surovin, pomocných materiálů a obalů včetně technologických postupů, předmětem technicko-hospodářských norem, které i nadále určovaly vysokou jakost tohoto tradičního českého výrobku, jehož výroba se rozšířila i na Slovensku.

Pokud se objevily nekvalitní uzeniny, nebyl to úmysl vedení uzenářských závodů, ale nedbalost a nezodpovědnost zaměstnanců, kterou často řešily policejní orgány. Problémem státních podniků uzenin nebyla kvalita, ale kvantita, omezený výběr. Určitým řešením byly malé jatky a uzenářské provozy, které v osmdesátých letech zřizovaly zemědělské podniky.

Po roce 1989, po zrušení státních a oborových norem předepisujících technologii a jakost masných výrobků, došlo v minulých letech k nastolení cenového diktátu velkých nadnárodních potravinářských řetězců, které nezajímá tradice ani kvalita, ale pouze cena a zisk.

K naplnění svých cílů vyžadují tyto většinou nadnárodní obchodní firmy jen průměrnou (řečeno hodně diplomaticky) jakost výrobků. Často mají snahu stanovit cenu, za kterou má být určitý výrobek vyroben a jaký má mít vzhled. Co je uvnitř je nezajímá.

Vzniklá situace byla naneštěstí ještě podpořena častými změnami vlastníků a reorganizacemi uzenářských výrobních firem, které v souvislosti se snahou o přežití v chaotickém obchodním prostředí diktátu odběratelů podlehly.

Když stále zhoršující kvalita masných výrobků začala ohrožovat zdraví spotřebitelů, došlo sice k určité snaze státních orgánů problematiku řešit, ne však komplexně a tedy ne zcela účinně. (Zdroj Agris, 5.3.2008)