Proti aktivitám stále panovačnějších ekologů se ohradil zástupce Českomoravské myslivecké jednoty ing. Jiří Šilha, Ph.D. :
Je nutno konstatovat, že vliv velkých šelem na zlepšení kvality populací spárkaté zvěře je popisována v literatuře již před několika desítkami let, nejedná se tedy o informaci nějak novou či objevnou, jak jí prezentují ekologičtí aktivisté v tiskové zprávě ke zmiňované konferenci.
Poměrně starý a mnohokrát publikovaný poznatek, že výskyt vlků nebo rysů výrazně zvyšuje kvalitu populace některých druhů zvěře lze však vztáhnout pouze na populace zvěře nežijící v tlupách (např. srnčí zvěř). Naopak, na druhy spárkaté zvěře, které žijí v tlupách (muflon) má rys naopak zcela destruktivní vliv, čehož je důkazem i téměř vyhubení mufloní zvěře na Šumavě v období po reintrodukci rysa na Šumavu.
Dále je nutné připomenout, že není pravda, že by velké šelmy přirozeným výběrem odstraňují pouze slabé a nemocné kusy. Podobně idealistická byla i představa i o „neviditelné ruce trhu“, která měla přirozeně kontrolovat a ozdravovat fungování naší ekonomiky v 90. letech minulého století.
Realita je taková, že v horských oblastech po napadnutí většího množství sněhu spárkatá zvěř vyhledává zdroje potravy v krmelcích, od kterých se příliš nevzdaluje. Je dokladováno mnoho případů, kdy rys postupně celou skupinu bezbranné spárkaté zvěře u krmelců postupně zadávil a ponechal ležet, to vše bez jakéhokoliv výběru.
Lidé, kteří doplňují seno do krmelců tak jsou často konfrontováni s pohledem na několik strhnutých kusů zvěře na jednom místě v blízkosti krmelce. Zvěř ve vysokém sněhu prakticky nemá šanci na únik. Pokud se týče vlka, tam toto tvrzení platí absolutně, spárkatá zvěř při vysoké sněhové pokrývce nemá šanci na únik před vlkem při sebelepším zdravotním stavu, a to díky konstrukci nohy vlka, která mu umožňuje poměrně dobrý pohyb i na sněhové pokrývce.
Nelze vyloučit, že podstatný podíl na pytláctví má fanatická ochrana představovaná postoji ekologických aktivistů. Mediální i jiné útoky zaměřené pouze proti myslivcům a zároveň neřešení problémů chovatelů hospodářských zvířat v oblastech výskytu velkých šelem, neproplácení chovatelské hodnoty stržených kusů chovatelům hospodářských zvířat (telat, jehňat, bahnic), velká administrativní náročnost při proplácení škod chovatelům hospodářských zvířat a nekompromisní vyžadování správného vyplňování formulářů pro proplácení škod na hospodářských zvířatech, striktní vyžadování dokladů o pořízení chovných kusů vedlo spolu s dalšími faktory ke snížení početnosti chráněného rysa v ČR.
Tady by měli ekologičtí aktivisté přiznat svoji chybu, protože se do značné míry posíleli na vytvoření zbytečně komplikované legislativy, která řeší proplácení škod na hospodářských zvířatech velmi komplikovaně. Zároveň je nutno konstatovat, že škody na zvěři nejsou propláceny vůbec, což neplatí ve všech státech Evropy.
Ochranu přírody nelze vidět pouze v konzervativní jednostranné ochraně přírody v pojetí ekologických aktivistů, která vylučuje trvale udržitelné obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů a zaslepeně se orientuje na ochranu některých vybraných a privilegovaných částí přírody, které jsou předmětem grantové politiky.
Domnívám se, že při diskusi nad ochranou velkých šelem zaslouží poděkování zejména myslivci. Ostatně vždyť celou zimu přikrmují v podobě spárkaté zvěře i potravu velkým šelmám, které tak okatě mediálně z povzdálí chrání paradoxně ekologičtí aktivisté. (Zdroj: agris, 9.4.2008)
Je nutno konstatovat, že vliv velkých šelem na zlepšení kvality populací spárkaté zvěře je popisována v literatuře již před několika desítkami let, nejedná se tedy o informaci nějak novou či objevnou, jak jí prezentují ekologičtí aktivisté v tiskové zprávě ke zmiňované konferenci.
Poměrně starý a mnohokrát publikovaný poznatek, že výskyt vlků nebo rysů výrazně zvyšuje kvalitu populace některých druhů zvěře lze však vztáhnout pouze na populace zvěře nežijící v tlupách (např. srnčí zvěř). Naopak, na druhy spárkaté zvěře, které žijí v tlupách (muflon) má rys naopak zcela destruktivní vliv, čehož je důkazem i téměř vyhubení mufloní zvěře na Šumavě v období po reintrodukci rysa na Šumavu.
Dále je nutné připomenout, že není pravda, že by velké šelmy přirozeným výběrem odstraňují pouze slabé a nemocné kusy. Podobně idealistická byla i představa i o „neviditelné ruce trhu“, která měla přirozeně kontrolovat a ozdravovat fungování naší ekonomiky v 90. letech minulého století.
Realita je taková, že v horských oblastech po napadnutí většího množství sněhu spárkatá zvěř vyhledává zdroje potravy v krmelcích, od kterých se příliš nevzdaluje. Je dokladováno mnoho případů, kdy rys postupně celou skupinu bezbranné spárkaté zvěře u krmelců postupně zadávil a ponechal ležet, to vše bez jakéhokoliv výběru.
Lidé, kteří doplňují seno do krmelců tak jsou často konfrontováni s pohledem na několik strhnutých kusů zvěře na jednom místě v blízkosti krmelce. Zvěř ve vysokém sněhu prakticky nemá šanci na únik. Pokud se týče vlka, tam toto tvrzení platí absolutně, spárkatá zvěř při vysoké sněhové pokrývce nemá šanci na únik před vlkem při sebelepším zdravotním stavu, a to díky konstrukci nohy vlka, která mu umožňuje poměrně dobrý pohyb i na sněhové pokrývce.
Nelze vyloučit, že podstatný podíl na pytláctví má fanatická ochrana představovaná postoji ekologických aktivistů. Mediální i jiné útoky zaměřené pouze proti myslivcům a zároveň neřešení problémů chovatelů hospodářských zvířat v oblastech výskytu velkých šelem, neproplácení chovatelské hodnoty stržených kusů chovatelům hospodářských zvířat (telat, jehňat, bahnic), velká administrativní náročnost při proplácení škod chovatelům hospodářských zvířat a nekompromisní vyžadování správného vyplňování formulářů pro proplácení škod na hospodářských zvířatech, striktní vyžadování dokladů o pořízení chovných kusů vedlo spolu s dalšími faktory ke snížení početnosti chráněného rysa v ČR.
Tady by měli ekologičtí aktivisté přiznat svoji chybu, protože se do značné míry posíleli na vytvoření zbytečně komplikované legislativy, která řeší proplácení škod na hospodářských zvířatech velmi komplikovaně. Zároveň je nutno konstatovat, že škody na zvěři nejsou propláceny vůbec, což neplatí ve všech státech Evropy.
Ochranu přírody nelze vidět pouze v konzervativní jednostranné ochraně přírody v pojetí ekologických aktivistů, která vylučuje trvale udržitelné obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů a zaslepeně se orientuje na ochranu některých vybraných a privilegovaných částí přírody, které jsou předmětem grantové politiky.
Domnívám se, že při diskusi nad ochranou velkých šelem zaslouží poděkování zejména myslivci. Ostatně vždyť celou zimu přikrmují v podobě spárkaté zvěře i potravu velkým šelmám, které tak okatě mediálně z povzdálí chrání paradoxně ekologičtí aktivisté. (Zdroj: agris, 9.4.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat