Dne 3.dubna 2008 zasedalo ve Vraném předsednictvo Svazu chovatelů prasat a vydalo prohlášení, ve kterém upozorňuje na katastrofální situaci v tomto zemědělském odvětví.
Problémem je především klesající cena, kterou chovatelé za živá prasata dostávají. V roce 2007 byla průměrná cena 28,85 kč za 1 kg, na počátku letošního roku klesla na 26,56 Kč. Přitom náklady na výrobu se pohybují okolo 38 Kč a stále stoupají.
Chov prasat je trvale prodělečnou záležitostí, takže to vypadá jako zázrak, že se tím dneska ještě někdo zabývá. Chovatelé tvrdí, že příčinou jejich špatné situace nejsou výrobní náklady, které jsou stejné jako v ostatních zemích, ale nezájem vlády chov prasat v České republice zachovat. Upozorňují na to, že po zlikvidovánímčeských chovů, bude nutno vepřové maso dovážet, což výrazně přispěje k zvyšování ceny na trhu, tím i k růstu inflace.
Počet prasat v českých chovech značně poklesl, až na poválečný stav, nyní české maso sotva pokryje 60 procent českého trhu. Není však nedostatek, fronty před řeznictvím jako před rokem 1989 vidět nejsou, chybějící maso je dovezeno.
Problémy s odbytem zemědělské produkce se čas od času objevují všude, zemědělství musí začít vyrábět s několikaletým předstihem, klima a poměry na trhu nelze na takovou dobu předpovídat. V tom je na tom české zemědělství stejné jako v jiných zemích, a tak se ukazuje, že hlavním problémem je organizace odbytu, na které se také nepříznivě podepsala privatizace.
Nezáleží asi tolik ani na velikosti vepřínů, jako na velikosti a schopnosti obchodníků a na práci zpracovatelů. V českých zemích byly před rokem 1989 postaveny desetitisícové velkovýkrmny, u nichž by se dalo předpokládat, že po listopadu vyženou z trhu vepřové od malochovatelů domácích i zahraničních. Zlikvidovat domácí malochovatele se sice podařilo, v zahraničí však mnohem menší výkrmny prosperují lépe než drahé české giganty, které navíc nadměrně zatěžují životní prostředí.
Uvádí se, že od roku 2003 v českých chovech poklesl počet prasat o 40 procent. A další chovatelé připravují likvidaci chovů. Ukazuje se, že zákony džungle, které český trh - a celou českou společnost - terorizují, především ničí české zemědělství a tradiční český venkov.
Nestálo by za námahu poučit se z minulosti nebo ze zahraničí a tlačit na vládu, aby vytvořila nějakou státní výkupní společnost-monopol, ve které by byli kroceni všichni odběratelé a zpracovatelé? Takový návrh sice nezní tržně, ale rozhodně tržněji než např. poplatky u lékařů? Bez rozumné centrální organizace a plánu české zemědělství jako celek asi dobře fungovat nebude nikdy.
Problémem je především klesající cena, kterou chovatelé za živá prasata dostávají. V roce 2007 byla průměrná cena 28,85 kč za 1 kg, na počátku letošního roku klesla na 26,56 Kč. Přitom náklady na výrobu se pohybují okolo 38 Kč a stále stoupají.
Chov prasat je trvale prodělečnou záležitostí, takže to vypadá jako zázrak, že se tím dneska ještě někdo zabývá. Chovatelé tvrdí, že příčinou jejich špatné situace nejsou výrobní náklady, které jsou stejné jako v ostatních zemích, ale nezájem vlády chov prasat v České republice zachovat. Upozorňují na to, že po zlikvidovánímčeských chovů, bude nutno vepřové maso dovážet, což výrazně přispěje k zvyšování ceny na trhu, tím i k růstu inflace.
Počet prasat v českých chovech značně poklesl, až na poválečný stav, nyní české maso sotva pokryje 60 procent českého trhu. Není však nedostatek, fronty před řeznictvím jako před rokem 1989 vidět nejsou, chybějící maso je dovezeno.
Problémy s odbytem zemědělské produkce se čas od času objevují všude, zemědělství musí začít vyrábět s několikaletým předstihem, klima a poměry na trhu nelze na takovou dobu předpovídat. V tom je na tom české zemědělství stejné jako v jiných zemích, a tak se ukazuje, že hlavním problémem je organizace odbytu, na které se také nepříznivě podepsala privatizace.
Nezáleží asi tolik ani na velikosti vepřínů, jako na velikosti a schopnosti obchodníků a na práci zpracovatelů. V českých zemích byly před rokem 1989 postaveny desetitisícové velkovýkrmny, u nichž by se dalo předpokládat, že po listopadu vyženou z trhu vepřové od malochovatelů domácích i zahraničních. Zlikvidovat domácí malochovatele se sice podařilo, v zahraničí však mnohem menší výkrmny prosperují lépe než drahé české giganty, které navíc nadměrně zatěžují životní prostředí.
Uvádí se, že od roku 2003 v českých chovech poklesl počet prasat o 40 procent. A další chovatelé připravují likvidaci chovů. Ukazuje se, že zákony džungle, které český trh - a celou českou společnost - terorizují, především ničí české zemědělství a tradiční český venkov.
Nestálo by za námahu poučit se z minulosti nebo ze zahraničí a tlačit na vládu, aby vytvořila nějakou státní výkupní společnost-monopol, ve které by byli kroceni všichni odběratelé a zpracovatelé? Takový návrh sice nezní tržně, ale rozhodně tržněji než např. poplatky u lékařů? Bez rozumné centrální organizace a plánu české zemědělství jako celek asi dobře fungovat nebude nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat