„Chceme, aby se v České republice vytvořila stabilní poptávka po biopotravinách,“ řekl ministr zemědělství Petr Gandalovič, když vysvětloval, proč chce vydat 28 milionů na kampaň propagující biopotraviny.
Biopotraviny dnes lidé koupí ve specializovaných prodejnách a v lepších supermarketech. Co víc by si Gandalovič přál?
Poptávka po biopotravinách v České republice údajně roste. Podle oficiálních statistik za ně čeští zákazníci loni utratili 1,29 miliardy korun, což je o 70 procent víc než v roce 2006. Pánům novinářům a mnohým nezemědělským podnikatelům ovšem se nelíbí ty miliony dotací. Skutečnost je to komická, protože osmdesát procent potravin se značkou bio je z dovozu. Gandalovičova kampaň tedy bude také podporou cizích zemědělců, kteří dokážou vyrábět biopotraviny levněji než zemědělci čeští a jsou dotováni svými zeměmi.
Je také známo, že většina dovezených potravin byla vyrobena soukromým sektorem, převážně zemědělskou malovýrobou. Ona totiž ve velkém se výroba biopotravin nevyplácí. Biozemědělec nepoužívá chemické přípravky, což snižuje úrodu na polovinu a méně. Přitom náklady na výrobu jsou vyšší než při produkčním zemědělství, neboť biopotraviny vyžadují více ruční práce a velké náklady na dopravu - když odběratelů je v zemi poskrovnu.
Vláda ODS by neměla být kritizováno za to, že se vyplácením dotací podílí na neschopnosti zemědělstvů reagovat na potřeby trhu, nýbrž kvůli tomu že to nedělala před patnácti léty, kdy už se dalo tušit, že v budoucnu bude na výrobu biopotravin přecházet celé evropské zemědělství. Tehdy ovšem dostala přednost privatizace přechemizované zemědělské velkovýroby, přičemž právě největší propagátoři neviditelné ruky trhu nechtěli o ekologii ani vidět ani slyšet, snažili se pokračovat ve věčném komunistickém "dosažení soběstačnosti ve výrobě potravin."
Před šedesáti lety se v českých zemích chemické přípravky na ochranu rostlin ještě nepoužívaly, anorganickými hnojivy se hnojilo jen symbolicky, celkově se za mnohem menších nákladů než v současnosti sklízelo dostatek kvalitních potravin, které svou "biokvalitou" se nejméně vyrovnaly současným glorifikovaným biopotravinám.
Na konci čtyřicátých letech v zemi převládala zemědělská malovýroba, půda se obdělávala zahradnickým způsobem, ve které převažovala potažní a ruční práce. Bio bylo prakticky všechno jídlo. S kolektivizací přišla mechanizace, chemizace, meliorace atd., vše bylo postupně nasměrováno na kvantitu, na nejvyšší výnosy, s minimálními ohledy na náklady. Zemědělství se nakonec stalo výkladní skříní socializmu. Na životní prostředí a kvalitu produkce se přitom moc nehledělo. Zvyk je železná košile. Takový systém se dá samozřejmě těžko změnit ze dne na den, a tak z biopotravin česká velkovýroba dnes dokáže prakticky vyrobit jen hovězí maso (pastva skotu).
Pokud by biopotraviny neměly být jen pro snoby, musely by se nejdřív změnit příjmy většiny obyvatelstva, jak se od pravicové vlády očekává. Potom by se orientace na malozemědělství a biopotraviny možná vyplatila, přitom jejich cena by musela být mnohem vyšší než je v současnosti (pokud by výroba nebyla silně dotovaná). (f.Novotný)
Biopotraviny dnes lidé koupí ve specializovaných prodejnách a v lepších supermarketech. Co víc by si Gandalovič přál?
Poptávka po biopotravinách v České republice údajně roste. Podle oficiálních statistik za ně čeští zákazníci loni utratili 1,29 miliardy korun, což je o 70 procent víc než v roce 2006. Pánům novinářům a mnohým nezemědělským podnikatelům ovšem se nelíbí ty miliony dotací. Skutečnost je to komická, protože osmdesát procent potravin se značkou bio je z dovozu. Gandalovičova kampaň tedy bude také podporou cizích zemědělců, kteří dokážou vyrábět biopotraviny levněji než zemědělci čeští a jsou dotováni svými zeměmi.
Je také známo, že většina dovezených potravin byla vyrobena soukromým sektorem, převážně zemědělskou malovýrobou. Ona totiž ve velkém se výroba biopotravin nevyplácí. Biozemědělec nepoužívá chemické přípravky, což snižuje úrodu na polovinu a méně. Přitom náklady na výrobu jsou vyšší než při produkčním zemědělství, neboť biopotraviny vyžadují více ruční práce a velké náklady na dopravu - když odběratelů je v zemi poskrovnu.
Vláda ODS by neměla být kritizováno za to, že se vyplácením dotací podílí na neschopnosti zemědělstvů reagovat na potřeby trhu, nýbrž kvůli tomu že to nedělala před patnácti léty, kdy už se dalo tušit, že v budoucnu bude na výrobu biopotravin přecházet celé evropské zemědělství. Tehdy ovšem dostala přednost privatizace přechemizované zemědělské velkovýroby, přičemž právě největší propagátoři neviditelné ruky trhu nechtěli o ekologii ani vidět ani slyšet, snažili se pokračovat ve věčném komunistickém "dosažení soběstačnosti ve výrobě potravin."
Před šedesáti lety se v českých zemích chemické přípravky na ochranu rostlin ještě nepoužívaly, anorganickými hnojivy se hnojilo jen symbolicky, celkově se za mnohem menších nákladů než v současnosti sklízelo dostatek kvalitních potravin, které svou "biokvalitou" se nejméně vyrovnaly současným glorifikovaným biopotravinám.
Na konci čtyřicátých letech v zemi převládala zemědělská malovýroba, půda se obdělávala zahradnickým způsobem, ve které převažovala potažní a ruční práce. Bio bylo prakticky všechno jídlo. S kolektivizací přišla mechanizace, chemizace, meliorace atd., vše bylo postupně nasměrováno na kvantitu, na nejvyšší výnosy, s minimálními ohledy na náklady. Zemědělství se nakonec stalo výkladní skříní socializmu. Na životní prostředí a kvalitu produkce se přitom moc nehledělo. Zvyk je železná košile. Takový systém se dá samozřejmě těžko změnit ze dne na den, a tak z biopotravin česká velkovýroba dnes dokáže prakticky vyrobit jen hovězí maso (pastva skotu).
Pokud by biopotraviny neměly být jen pro snoby, musely by se nejdřív změnit příjmy většiny obyvatelstva, jak se od pravicové vlády očekává. Potom by se orientace na malozemědělství a biopotraviny možná vyplatila, přitom jejich cena by musela být mnohem vyšší než je v současnosti (pokud by výroba nebyla silně dotovaná). (f.Novotný)
Žádné komentáře:
Okomentovat