Podle předpisů EU, a tím i lpředpisů ČR, zbytky jídel nesmějí být zkrmovány jatečnými zvířaty, musejí bý zlikvidovány speciálními firmami.
Pamětníci Československé lidové armády pamatují, že u každé vojenské kuchyně býval prasečí chlívek, ve kterém byla pouze ze zbytků jídla vykrmována prasata. Nejen venkovské hospodyně, které ani vodu od nádobí nevylily, ale daly praseti, i armáda dovedla šetřit. Saponáty se nepoužívaly a koření, sůl a tuky mají prasata ráda jako lidi.
V nejednom městě sváželi vojáci zbytky jídel ze všech restaurací, hostinců, závodních a školních jídelen a vykrmovali jimi prasata. Útvar ušetřil na proviantu, což se projevilo na odměnách velitelů. Ani vzorní ošetřovatelé vojenských prasat nevyšli naprázdno, i pro ně byl odznak "Vzorný voják".
"V..áku, v..áku, ty knedle odvezte prasatům!" hulákal náš kuchař na směnu v kuchyni. Vařil tím způsobem, že o uvařené jídlo se rovným dílem tři roty vojáků dělili s chovem vojenských prasat. Snažil se, za každé vykrmené prase měl opušťák. Než ho vojenský soud poslal na půl roku do vojenské věznice v Sabinově, kvůli ukradenému masu.
I v civilu bývali před rokem 1989 pilní a šetrní kuchaři a číšníci. Vyplatilo se jim prasatům ve venkovské rekreační chalupě denně, třicet, čtyřicet a více kilometrů daleko, dovážet zbytky jídel z restaurace. Mimo domácí zabijačky se zájemce o doma vykrmené prase vždy našel. Maso z takto vykrmeného prasete mělo daleko příjemnější chuť a vůni než maso stresovaných prasat z velkochovů, krmených krmnými směsmi obohacenými různými masokostními moučkami, antibiotiky, anaboliky a dalšími chemikáliemi.
Dnes se nevyplatí výkrm prasat ve velkém, natož v malochovech. Kdyby staří hospodáři a hospodyně vstali z mrtvých a viděli, jak zbytky potravin mizí v popelnicích, jistě by zoufale lomili rukama nad tím plýtváním. Nebyli bychom v Evropě, abychom nebyli chráněni dalším předpisem, který vysvětluje Státní veterinární správa:
Přestože je prase člověku v mnohém podobné, například tělesným uspořádáním orgánů, čistotností, ale i smyslem pro humor, se stravováním to má přece jen jiné. Odůvodněnou zásadou je nekrmit zvířata lidskou stravou, a to platí jak pro zvířata zájmová, tak zejména pro zvířata jatečná.
Lidská strava obsahuje více soli a různá koření, může obsahovat příliš tuku, popřípadě přepáleného tuku, a to vše může ohrožovat zdraví zvířat. Nemluvě o riziku různých alimentárních problémů vyplývajících z pomnožení nežádoucích mikroorganismů při jejich nevhodném skladování. Podávat kuchyňské zbytky z restaurací jatečným zvířatům se podle platných EU i našich předpisů nesmí. Takovéto zbytky jsou odpadem a na jejich likvidaci musejí mít provozovatelé restauračních zařízení smlouvy se speciálními firmami. Způsob likvidace těchto odpadů kontrolují příslušné dozorové orgány.
Pokud někdo zkrmuje vlastnímu chovanému praseti kuchyňské zbytky z domácnosti, činí tak na vlastní nebezpečí a měl by si uvědomit potenciální rizika, která podstupuje. Chovy soukromých osob, které maso domácích zvířat tzv. neuvádějí do oběhu, tj. nedodávají do tržní sítě, orgány státního veterinárního dozoru nekontrolují. Státní veterinární dozor tedy funguje pouze tam, kde se vyrábějí potraviny živočišného původu určené pro uvedení do oběhu. (M.Veselý, 3.4.2008)
Pamětníci Československé lidové armády pamatují, že u každé vojenské kuchyně býval prasečí chlívek, ve kterém byla pouze ze zbytků jídla vykrmována prasata. Nejen venkovské hospodyně, které ani vodu od nádobí nevylily, ale daly praseti, i armáda dovedla šetřit. Saponáty se nepoužívaly a koření, sůl a tuky mají prasata ráda jako lidi.
V nejednom městě sváželi vojáci zbytky jídel ze všech restaurací, hostinců, závodních a školních jídelen a vykrmovali jimi prasata. Útvar ušetřil na proviantu, což se projevilo na odměnách velitelů. Ani vzorní ošetřovatelé vojenských prasat nevyšli naprázdno, i pro ně byl odznak "Vzorný voják".
"V..áku, v..áku, ty knedle odvezte prasatům!" hulákal náš kuchař na směnu v kuchyni. Vařil tím způsobem, že o uvařené jídlo se rovným dílem tři roty vojáků dělili s chovem vojenských prasat. Snažil se, za každé vykrmené prase měl opušťák. Než ho vojenský soud poslal na půl roku do vojenské věznice v Sabinově, kvůli ukradenému masu.
I v civilu bývali před rokem 1989 pilní a šetrní kuchaři a číšníci. Vyplatilo se jim prasatům ve venkovské rekreační chalupě denně, třicet, čtyřicet a více kilometrů daleko, dovážet zbytky jídel z restaurace. Mimo domácí zabijačky se zájemce o doma vykrmené prase vždy našel. Maso z takto vykrmeného prasete mělo daleko příjemnější chuť a vůni než maso stresovaných prasat z velkochovů, krmených krmnými směsmi obohacenými různými masokostními moučkami, antibiotiky, anaboliky a dalšími chemikáliemi.
Dnes se nevyplatí výkrm prasat ve velkém, natož v malochovech. Kdyby staří hospodáři a hospodyně vstali z mrtvých a viděli, jak zbytky potravin mizí v popelnicích, jistě by zoufale lomili rukama nad tím plýtváním. Nebyli bychom v Evropě, abychom nebyli chráněni dalším předpisem, který vysvětluje Státní veterinární správa:
Přestože je prase člověku v mnohém podobné, například tělesným uspořádáním orgánů, čistotností, ale i smyslem pro humor, se stravováním to má přece jen jiné. Odůvodněnou zásadou je nekrmit zvířata lidskou stravou, a to platí jak pro zvířata zájmová, tak zejména pro zvířata jatečná.
Lidská strava obsahuje více soli a různá koření, může obsahovat příliš tuku, popřípadě přepáleného tuku, a to vše může ohrožovat zdraví zvířat. Nemluvě o riziku různých alimentárních problémů vyplývajících z pomnožení nežádoucích mikroorganismů při jejich nevhodném skladování. Podávat kuchyňské zbytky z restaurací jatečným zvířatům se podle platných EU i našich předpisů nesmí. Takovéto zbytky jsou odpadem a na jejich likvidaci musejí mít provozovatelé restauračních zařízení smlouvy se speciálními firmami. Způsob likvidace těchto odpadů kontrolují příslušné dozorové orgány.
Pokud někdo zkrmuje vlastnímu chovanému praseti kuchyňské zbytky z domácnosti, činí tak na vlastní nebezpečí a měl by si uvědomit potenciální rizika, která podstupuje. Chovy soukromých osob, které maso domácích zvířat tzv. neuvádějí do oběhu, tj. nedodávají do tržní sítě, orgány státního veterinárního dozoru nekontrolují. Státní veterinární dozor tedy funguje pouze tam, kde se vyrábějí potraviny živočišného původu určené pro uvedení do oběhu. (M.Veselý, 3.4.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat