Přemnožená lesní a polní zvěř.

Ve středu 21.května 2008 proběhla na rozhlasové stanici ČRo2 - Praha beseda o přemnožené lesní a polní zvěři. Pořad vysílaný z restaurace, a rušený hulákáním štamgasů a zvoněním sklenic, byl zřejmě místy těžko srozumitelný i pro lidi s absolutním sluchem.

Celý třičtvrtěhodinový pořad moderovaný Janem Křelinou nepřinesl nic jiného než dohadování mezi myslivci a ochránci přírody, jestli je v lesích zvěře hodně, nebo málo. Padala numera, ze kterých museli posluchači být také jeleni. Jednou byly počty zvěře uváděny na 1 hektar, jindy na 100, jindy na 1000 hektarů, a tak, když se údaje diskutujících diametrálně rozcházely a hlasy diskutujících ztrácely v hluku, nezbývaalo než přijímač vypnout.

Předtím ovšem bylo možno zaslechnout argumenty zástupce myslivců ing. Kostečky, proč myslivci nedokážou stavy zvěře regulovat. Jedním z důvodů je, že musejí chodit do práce, a tak nemohou do lesa v noci chodit. Přeloženo do lidové řeči: "Jsou líní." Mohou si to dovolit, když jsou vlastně chráněni zákonem.

Co se týká počtu zvěře, její stavy jsou mnohokrát vyšší, než podle odborníků je příroda schopna bez poškození snést. Oficiální statistika je jedna věc, skutečnost jiná věc. Myslivci, kteří počítání zvěře provádějí, nemají zájem, aby uvedli skutečné stavy. Jejich zájmem je co nejvíce zvěře v honitbě, aby bez větší námahy a čekání co nejvíce mohli ulovit. Jim naopak přemnožená zvěř nevadí, žádné škody jim nezpůsobuje. Vždyť chov lovné zvěře probíha bez jejich přičinění, samovolně, zvířata se sama množí a sama nažerou, krmiva mají dost na polích.

Jinou otázkou je druhové složení zvěře. Převládá velká zvěř (jeleni, srnci, divoká prasata), která se na velkých lánech lépe orientuje než zvěř malá a také lépe odolává chemikáliím používaným v zemědělství a lesnictví.

Ochránci přírody bojují hlavně proti přemnožené vysoké zvěři, která v chráněných oblastech, národních parcích a rezervacích dělá škodu na mladých stromech. V horských oblastech se odhaduje stav vysoké zvěře pětkrát vyšší, než je povoleno.

Přemnožení zvěře není problémem současnosti, problémem jsou neexistující opatření na regulace počtu zvěře. Ještě na počátku 20.století, když byli vlastníky velkých lesních ploch šlechtici, musela zvěř být v oborách, kde se její stavy samy redukovaly. A ve volné ostatní krajině velká zvířata neměla klid, naopak drobné zvěři člověk nevadil. V té době se 75 procent obyvatelstva zabývalo zemědělstvím, a tak v polích a lesích se lidé pořád pohybovali. Člověka se zvěř bojí, ale na motorová vozidla a hluk strojů si rychle zvykne.

Po zestátnění lesů, především po roce 1945, nebyly ploty obor udržovány a zvěř mohla do volné přírody, kde se v lidmi uměle vytvářených výborných životních podmínkách může množit. Těmi výhodnými podmínkami je dostatek volného prostoru, dostatek žrádla a především klid, tedy vše k čemu přispívají jak ochránci přírody, tak velkovýrobní způsoby hospodaření a v neposlední řadě ležérní přístup myslivců.

Nezanedbatelnou - možná hlavní - příčinou neúnosně vysokých stavů lovné zvěře asi je současná zemědělská velkovýroba. Ohromné lány řepky, kukuřice i obilí jsou nejen perfektním skladem krmiv, ale i dokonalým domovem zvěře, především divočáků. V kterémkoli lánu řepky prasata mají od dubna do srpna během dne tak nerušený klid, jaký nenajdou ani v nejhlubším lese. Kukuřice a pšenice, dvě další nejpěstovanější plodiny, zase poskytují dostatek kvalitní stravy. A nejen prasatům.