Vražda miminka otřásla celými Pileticemi. Kdyby se matka dostala do rukou místních lidí, byli by nekompromisní.
„Chudák dítě. Vždyť ho mohla odložit a ne ho hodit do odpadků. Smrt za smrt,“ řekla Alena Pavelková.
„Jaká svině to mohla udělat? Je to šílený, nechce se mi o tom mluvit,“ zlobil se Petr, který nechtěl prozradit celé jméno.
Výše uvedený úryvek pochází z článku v Hradeckém deníku, paradoxně napsaném několik hodin před 1.červnem, dnem, jenž je ve světě pojmenován jako Den dětí.
Emoce nezúčastněných jsou jedna věc, důvody usmrcení dítěte jiná věc. Každoročně jsou jenom v ČR při interrupcích zbaveny života desetitisíce lidských plodů a celkem nikomu, mimo tzv. "náboženských fanatiků" to nevadí. Ve skutečnosti se jedná o věčný problém, v němž ovšem moralista může odsuzovat něco jiného než materialista.
Ponechám stranou hodně nadsazené vyprávění řidiče fekálního vozu ze šedesátých let, pro něhož prý každý rok bylo nalezení mrtvolky dítěte v žumpě dívčího internátu téměř pravidlem. Nikdy se ani jedna matka-vražedkyně nenašla. Zmíním se o jiné osobní zkušenosti.
Stalo se to už před pětadvaceti léty, ale mrzí mě to dodnes; proč jsem se tenkrát nepodíval do vedlejší popelnice, ve které bylo odložené novorozeně?
Bylo asi devět hodin, před provozovnou, kde jsem dělal, stála pořád plná popelnice. Zapomněli ji popeláři vysypat, což se občas stalo, nebo ještě nedorazili? Šel jsem se podívat k řadovému bytovému domu - asi 50 m - a otevřel první popelnici ze šesti, které tam stály. Byla plná, ještě nepřijeli,vrátil jsem se ke své práci. Popeláři přijeli za několik minut.
Příští den jsem se dozvěděl, že na skládce odpadků jakýsi důchodce nalezl mrtvé dítě a že byla zatčena žena, která ve vedlejším domku, kde jsem nahlédl do popelnice, bydlela. Ráno před sedmou jsem ji potkal, pozdravil, když šla do práce. V osm se jí prý udělalo nevolno a šla domů. Porodila dítě, holčičku, a odnesla ji do popelnice, do té, která stále vedle té, do níž jsem nahlížel.
Bylo ji pětatřicet, vdaná, formální manželství. Její manžel, dvě dcery, sousedé ani spolupracovníci (pracovala jako účetní) na ní graviditu vůbec nezpozorovali!
Nezapomenutelná je vzpomínka na slzy v očích policisty - tehdy příslušníka VB, který vraždu novorozeněte vyšetřoval - během několika hodin našel pachatelku. Byla odsouzena asi k šesti letům vězení. Nyní ji občas potkám, je to troska, nervově vyřízená - pravděpodobně v invalidním důchodu.
Oko za oko, zub za zub, volají obyvatelé Piletic, aniž krkavčí matku znají. Neměli by po spravedlnosti mnohem silněji volat obyvatelé západočeského Chrastu, kde se včera konal pohřeb dalších dvou nevinných lidí.
"Dvě rakve, z toho jedna maličká a bílá, v sobotu před oltářem zdejšího kostela rozplakaly všechny, kdo se přišli naposledy rozloučit s osmadvacetiletou Veronikou a jejím tříletým synkem Kryštůfkem, kteří se na chodníku stali obětmi šílené jízdy pětadvacetiletého šoféra bez řidičského průkazu." (M.Veselý)
„Chudák dítě. Vždyť ho mohla odložit a ne ho hodit do odpadků. Smrt za smrt,“ řekla Alena Pavelková.
„Jaká svině to mohla udělat? Je to šílený, nechce se mi o tom mluvit,“ zlobil se Petr, který nechtěl prozradit celé jméno.
Výše uvedený úryvek pochází z článku v Hradeckém deníku, paradoxně napsaném několik hodin před 1.červnem, dnem, jenž je ve světě pojmenován jako Den dětí.
Emoce nezúčastněných jsou jedna věc, důvody usmrcení dítěte jiná věc. Každoročně jsou jenom v ČR při interrupcích zbaveny života desetitisíce lidských plodů a celkem nikomu, mimo tzv. "náboženských fanatiků" to nevadí. Ve skutečnosti se jedná o věčný problém, v němž ovšem moralista může odsuzovat něco jiného než materialista.
Ponechám stranou hodně nadsazené vyprávění řidiče fekálního vozu ze šedesátých let, pro něhož prý každý rok bylo nalezení mrtvolky dítěte v žumpě dívčího internátu téměř pravidlem. Nikdy se ani jedna matka-vražedkyně nenašla. Zmíním se o jiné osobní zkušenosti.
Stalo se to už před pětadvaceti léty, ale mrzí mě to dodnes; proč jsem se tenkrát nepodíval do vedlejší popelnice, ve které bylo odložené novorozeně?
Bylo asi devět hodin, před provozovnou, kde jsem dělal, stála pořád plná popelnice. Zapomněli ji popeláři vysypat, což se občas stalo, nebo ještě nedorazili? Šel jsem se podívat k řadovému bytovému domu - asi 50 m - a otevřel první popelnici ze šesti, které tam stály. Byla plná, ještě nepřijeli,vrátil jsem se ke své práci. Popeláři přijeli za několik minut.
Příští den jsem se dozvěděl, že na skládce odpadků jakýsi důchodce nalezl mrtvé dítě a že byla zatčena žena, která ve vedlejším domku, kde jsem nahlédl do popelnice, bydlela. Ráno před sedmou jsem ji potkal, pozdravil, když šla do práce. V osm se jí prý udělalo nevolno a šla domů. Porodila dítě, holčičku, a odnesla ji do popelnice, do té, která stále vedle té, do níž jsem nahlížel.
Bylo ji pětatřicet, vdaná, formální manželství. Její manžel, dvě dcery, sousedé ani spolupracovníci (pracovala jako účetní) na ní graviditu vůbec nezpozorovali!
Nezapomenutelná je vzpomínka na slzy v očích policisty - tehdy příslušníka VB, který vraždu novorozeněte vyšetřoval - během několika hodin našel pachatelku. Byla odsouzena asi k šesti letům vězení. Nyní ji občas potkám, je to troska, nervově vyřízená - pravděpodobně v invalidním důchodu.
Oko za oko, zub za zub, volají obyvatelé Piletic, aniž krkavčí matku znají. Neměli by po spravedlnosti mnohem silněji volat obyvatelé západočeského Chrastu, kde se včera konal pohřeb dalších dvou nevinných lidí.
"Dvě rakve, z toho jedna maličká a bílá, v sobotu před oltářem zdejšího kostela rozplakaly všechny, kdo se přišli naposledy rozloučit s osmadvacetiletou Veronikou a jejím tříletým synkem Kryštůfkem, kteří se na chodníku stali obětmi šílené jízdy pětadvacetiletého šoféra bez řidičského průkazu." (M.Veselý)
Žádné komentáře:
Okomentovat