Spotřeba masa v minulosti.

V minulosti platilo, že se spotřeba masa liší u jednotlivých specifických vrstev obyvatelstva, k čemuž bylo nutné přihlížet. Obecně bylo známo, že po staletí byla, pro většinu evropských obyvatel, jako hlavní zdroj obživy hlavně obilná kaše a chléb. To se dodrželo až do počátku průmyslového věku.

Při tom je jasné, že potřeba životně důležitých látek je kryta hlavně se stravy, která, mimo jiné, obsahuje maso. Skutečná spotřeba masa je v historické době významně sporná. Dříve se jednalo hlavně o spotřebu zvěřiny, jeleního masa, masa divokých prasat, srnců a zajíců. To se konzumovalo zejména na hradech, v bohatších venkovských usedlostech a u sociálně silnějších skupin obyvatelstva ve vznikajících městech, kam se dostávalo maso získané z honů.

Odborníci na historii výživy však vycházejí z toho, že ve středověku, mezi 14. a 16. stoletím se maso nedostávalo pouze pro zámožné občany, ale bylo relativně často konzumováno i ostatním obyvatelstvem. Bylo zjištěno, že k požívání bylo určeno i maso řady všech možných druhů zvířat, jako například maso svišťů, plchů a dokonce i tuleňů.

V horních vrstvách obyvatelstva přicházelo na stůl hlavně maso krmného dobytka, zvěřiny a zejména volů. Přesto si lidé z chudších vrstev moli také dopřát masitou stravu. Jednalo se zejména o levnější vepřové maso, které sloužilo jako nástroj k odměňování řemeslníků nebo zaměstnanců. Takže se stalo, že se konzumovalo nejvíce maso vepřové, následované masem hovězím, skopovým a zvěřinou. Tehdejším spotřebitelům byla kromě masa podávána ke konzumaci i slanina, vnitřnosti, veškeré měkké tkáně a dokonce i kůže.

Nárůst výroby masa v devatenáctém století

Od poloviny devatenáctého století začala v Evropě trvale narůstat spotřeba masa. Díky železnici, lodím na parní pohon na jedné straně a vývoji nových chladicích a konzervačních metod na straně druhé, mohlo být maso dopravováno na velké vzdálenosti.

Podle získaných historických dat byla spotřeba vepřového masa v Evropě v roce 1816 v celkovém srovnání s uplynulými léty navýšena o 26,2 procenta. Zhruba o padesát let později, v roce 1861, byla spotřeba již o 41,1 procent vyšší. Na prvním místě byla opět spotřeba vepřového masa, jehož cena postupně klesala.

Do měst se v devatenáctém století postupně dostávalo i dražší hovězí maso z venkovských oblastí. Odborníci z řad sociologů a expertů na výživu hodnotili i postupný přesun obyvatelstva z venkova do měst. Docházelo k postupnému rozvoji industrializace a urbanizace.

Na jedné straně rostla poptávka po mase, zejména vepřovém, u obyvatelstva z vyšších tříd, na druhé straně se postupně zlepšovala výživa spodních tříd, a proto docházelo k celkovému zvýšení poptávky po mase.

Domněnka, že venkované měli hojně prostřený stůl a klidný bezstarostný život a městský proletariát konzumoval pouze bezmasou stravu z důvodu vysokých cen masa se podle výzkumů nezakládá na pravdě. Tyto skutečnosti byly díky zjištění odborníků zcela vyvráceny.(Zdroj: Agronavigator UZPI)