Normalizace byla odstartovaná už v srpnu 1968.

Rok 1968 mne poznamenal, nepříjemně ovlivnil můj další život. Nemůže se nikdo divit, že mám v podvědomí zafixovaný odpor proti násilí fyzickému i psychickému, právu silnějšího, hojně prosazovanému i na současné české politické scéně.

V roce 1968 byla v časopisu Věda a technika mládeži (do té doby zcela nepolitickém) otištěna Všeobecná deklarace lidských práv. Několik vybledlých listů z tohoto časopisu, jeden z mála dokladů z tohoto nešťastného roku, mne provázelo v následujících dvaceti létech. Podle nich jsem mohl jsem porovnávat a hodnotit. Pokrytectví komunistického režimu začalo růst s Husákovým výstupem na výsluní.

K čemu se představitelé normalizačního režimu zavázali, vykládali si podle svých choutek, tak aby jejich moc nikdo nemohl ohrožovat. Ohrozit je v té době mohl jedině Kreml. Proto Husák s Bilakem udělali Brežněvovi, co mu viděli na očích. Každý totalitní režim se snaží činit dojem perfektně organizovaného a důsledného právního státu, přičemž si právo vykládá svým způsobem, z pozice síly.

Představitele "Pražského jara" se normalizátorům podařilo odstranit typickým husákovským způsobem. Všechna usnesení vlády i komunistických orgánů, z jara 1968, byla postupně zrušena. Jediným výsledkem "Pražského jara" zůstalo zřízení federálního státu. Dubčekovi a jeho příznivcům nejdříve byla nabídnuta funkce v nějaké vyšší státní instituci, z níž pak byli převáděni na práci méně významnou, většinou na vyslanectví v některé malé zemi, až se náhle ocitli na dlažbě.

Čistky v politických a hospodářských funkcích rychle směřovaly do krajů, okresů, obcí a také do podniků, úřadů, škol a všech institucí a společenských organizací. Až do nejmenších vesnic. Běžného obyvatelstva se dotklo nové uzavření hranic a zesílení železné opony. Za to, že neprchalo a nebouřilo se, dostalo neomezené množství ropy. Litr benzinu byl pro obyvatelstvo za 2 koruny, litr nafty za 90 haléřů.

Auta, a většina dalšího průmyslového zboží, na trhu nebyla, nebyl stavební materiál ani maso, zelenina a ovoce. Musel však být dostatek alespoň jednoho druhu chleba, rohlíků, mléka, sýrů a uzenin. Hotové potraviny byly levnější než suroviny, ze kterých byly vyráběny. Lidem na venkově se vyplatilo krmit domácí zvířata pečivem a mlékem kupovaným v maloobchodě. Zrno bylo možno koupit jen na černém trhu nebo na příděl, za prodaná vykrmená zvířata.

Podle dohod československých komunistů s Brežněvem, byla sovětská armáda na území Československa umístěna dočasně. Jak se ukázalo dočasně znamenalo třiadvacet let. Dvě stě tisíc sovětských vojáků (dvakrát tolik, co měla československá armáda), vyzbrojených moderními zbraněmi včetně jaderných, mělo zde zřejmě zůstat na věčné časy. Alespoň to naznačovaly bytelně vybudované a vybavené základny.

Po vpádu sovětské armády do Československa a usazení sovětské armády poblíž západoněmeckých hranic si Západ konečně uvědomil, že mu také hrozí nebezpečí, že sovětské rakety, které se 21.srpna 1968 zásluhou invaze dostaly na československém území, nejsou namířené na české kontrarevolucionáře, ale na cíle v západní Evropě.

Odvetná opatření NATO byla nenápadná, ale tak účinná, že rudý kolos dostala na kolena. Už od dob cara Petra Velikého je nezranitelnějším ruským místem technický pokrok, trvalé zaostávání za Západem. Přistání Američanů na měsíci v roce 1969 muselo být pro sovětské maršály šokem. Pocit, že Američané mohou na Moskvu zaútočit z vesmírných výšin, jim jistě připravil nejednu bezesnou noc.

Začal boj o vesmír. Marná snaha technicky dohnat USA ruinovala sovětskou ekonomiku. Zemřel Brežněv a s ním kult maršálských holí druhé světové války. Rakev s jeho tělem zaduněla pod kremelskou zdí a odstartovala začátek konce sovětského impéria. (Autor: M.V.,21.8.2008)