Kapela, která je nezbytnou součástí výstavy Země živitelka se nazývá Babouci. Tato jedenáctka muzikantů to je magnet nepochopitelné síly. Babouci, to je už fenomén, se kterým si odborníci na dechovku marně lámou hlavy.
Kapelu založili před stotřiatřiceti lety dva bratři Baboučkové z Dubného u Č.Budějovic, jimž se říkalo Babouci. Název přešel na celou kapelu, jejíž základ tvořili vesničtí muzikanti z oblasti mezi Českými Budějovicemi a Netolicemi.
Podobným způsobem jako hrají Babouci, kdy muzikanti sami zpívají, hrávala do konce padesátých let 20.století většina jihočeských dechovek. Potom přišla erá zesilovacích aparatur a mikrofonů a dechovky začaly napodobovat taneční orchestry, kde byla vždy "dělba práce", muzikanti hráli a zpěvačky a zpěváci zpívali. I Babouci se pokoušeli čas od času přizpůsobit této módě, ale nakonec zřejmě zjistili, že se zpěváky - hlavně se zpěvačkami - by při drsných vesnických tancovačkách, kdy se hraje, jak je právě třeba, byly problémy a vrátili se k tradici devatenáctého století.
Proč se Babouci prosazují s oprášeným archaickým repertoárem, proč posluchačům nevadí zvuk kapely, který má daleko k uhlazené preciznosti pražských souborů či k tempu a výškám souborů moravských, proč nevadí ani půlitry s pivem u nohou muzikantů? Proč přibývá jejích příznivců, doma i v zahraničí? Babouci jako by ignorovali nejen módní směry a kritiky, ale i zákony přitažlivosti zemské, zahrají a zazpívají svým způsobem stejně v koncerních síních, ve sportovních halách i na návsích vesniček, které nejsou ani na podrobných mapách.
Kapelu založili před stotřiatřiceti lety dva bratři Baboučkové z Dubného u Č.Budějovic, jimž se říkalo Babouci. Název přešel na celou kapelu, jejíž základ tvořili vesničtí muzikanti z oblasti mezi Českými Budějovicemi a Netolicemi.
Podobným způsobem jako hrají Babouci, kdy muzikanti sami zpívají, hrávala do konce padesátých let 20.století většina jihočeských dechovek. Potom přišla erá zesilovacích aparatur a mikrofonů a dechovky začaly napodobovat taneční orchestry, kde byla vždy "dělba práce", muzikanti hráli a zpěvačky a zpěváci zpívali. I Babouci se pokoušeli čas od času přizpůsobit této módě, ale nakonec zřejmě zjistili, že se zpěváky - hlavně se zpěvačkami - by při drsných vesnických tancovačkách, kdy se hraje, jak je právě třeba, byly problémy a vrátili se k tradici devatenáctého století.
Proč se Babouci prosazují s oprášeným archaickým repertoárem, proč posluchačům nevadí zvuk kapely, který má daleko k uhlazené preciznosti pražských souborů či k tempu a výškám souborů moravských, proč nevadí ani půlitry s pivem u nohou muzikantů? Proč přibývá jejích příznivců, doma i v zahraničí? Babouci jako by ignorovali nejen módní směry a kritiky, ale i zákony přitažlivosti zemské, zahrají a zazpívají svým způsobem stejně v koncerních síních, ve sportovních halách i na návsích vesniček, které nejsou ani na podrobných mapách.
Žádné komentáře:
Okomentovat