Soudní postihy sedláků během kolektivizace byly kruté (věznění, vystěhování, zabavení majetku, služba u PTP atd. ), týkaly se tisíců sedláků. Mezi vězněnými a vystěhovanými byli lidé nemocní, méně odolní, kteří útrapy a práci v dolech nepřežili nebo byli tvale poznamenáni na zdraví.
Uplynulo už 18 let od převratu, je možné poukázat na křivdy, přesto se kolem násilí, které doprovázelo socializaci venkova, chodí jako kolem horké kaše. Letos při výstavě země živitelka v Českých Budějovicích zorganizovala Asociace soukromého zemědělství krátký seminář věnovaný zemědělství z počátku 50. let.
Tyto represe ve skutečnosti byly jenom špička ledovce, protože byly statisíce bezejmenných zemědělců, kteří proti své vůli se museli vzdát všeho, co jejich předkové za desetiletí a století nahospodařili, a předat to do společného obhospodařování.
Vystěhovaná rodina dostala deputátní byt v nějakém znárodněném velkostatku. Práceschopní členové rodiny měli na státním statku práci, pracovní dobu a plat (relativně dost vysoký) jako jiní zaměstnanci. Z venkovské buržoasie se téměř přes noc stal venkovský proletariát, děti nebyly vázány na zemědělskou půdu a měly možnost si vybrat jakákoli dělnická povolání. Materiální podmínky zaměstnanců státních statku byly v šedesátých letech mnohem lepší než družstevníků, neboť byli bráni jako zaměstnaci v jiných odvětvích..
Rolníků, kteří měli "štěstí" a nezasáhl je nejintenzivnější
"hněv pracujícího lidu", bylo však tisíckrát víc než těch vystěhovaných. Nebylo vůbec dlouhodobé živoření v JZD větším trestem? Vstupem do družstva se rolníkům ruční manuální práce nezměnila. Zůstala stejná, zpravidla přibyla, protože museli živit funkcionářský aparát a vydělávat na stavby kravínů a vepřínů.
Kritická situace byla hlavně v méně úrodných oblastech, které byly měřeny stejným metrem jako oblasti nejúrodnější. Družstva obyčejně vedli politicky spolehliví lidé bez jakéhokoli vzdělání a zemědělské praxe. Výsledkem jejich "snažení" byla "družstva úpadková." Výhodou členství v takovém družstvu bylo živoření v kolektivu, což je vždy snazší než osamoceně. (F.Novotný,10.9.2008)Pokračování
Uplynulo už 18 let od převratu, je možné poukázat na křivdy, přesto se kolem násilí, které doprovázelo socializaci venkova, chodí jako kolem horké kaše. Letos při výstavě země živitelka v Českých Budějovicích zorganizovala Asociace soukromého zemědělství krátký seminář věnovaný zemědělství z počátku 50. let.Tyto represe ve skutečnosti byly jenom špička ledovce, protože byly statisíce bezejmenných zemědělců, kteří proti své vůli se museli vzdát všeho, co jejich předkové za desetiletí a století nahospodařili, a předat to do společného obhospodařování.
Vystěhovaná rodina dostala deputátní byt v nějakém znárodněném velkostatku. Práceschopní členové rodiny měli na státním statku práci, pracovní dobu a plat (relativně dost vysoký) jako jiní zaměstnanci. Z venkovské buržoasie se téměř přes noc stal venkovský proletariát, děti nebyly vázány na zemědělskou půdu a měly možnost si vybrat jakákoli dělnická povolání. Materiální podmínky zaměstnanců státních statku byly v šedesátých letech mnohem lepší než družstevníků, neboť byli bráni jako zaměstnaci v jiných odvětvích..
Rolníků, kteří měli "štěstí" a nezasáhl je nejintenzivnější"hněv pracujícího lidu", bylo však tisíckrát víc než těch vystěhovaných. Nebylo vůbec dlouhodobé živoření v JZD větším trestem? Vstupem do družstva se rolníkům ruční manuální práce nezměnila. Zůstala stejná, zpravidla přibyla, protože museli živit funkcionářský aparát a vydělávat na stavby kravínů a vepřínů.
Kritická situace byla hlavně v méně úrodných oblastech, které byly měřeny stejným metrem jako oblasti nejúrodnější. Družstva obyčejně vedli politicky spolehliví lidé bez jakéhokoli vzdělání a zemědělské praxe. Výsledkem jejich "snažení" byla "družstva úpadková." Výhodou členství v takovém družstvu bylo živoření v kolektivu, což je vždy snazší než osamoceně. (F.Novotný,10.9.2008)Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat